Soča 2020

Jana Z.
den 1.
Vstávám s chutí. Dnes vyráíme na Soču, moji první divokou řeku, kdy nepočítám lonké ČPV Blanice. Těím se, nikdy jsem ve Slovinsku nebyla. Jetě zbývá dořeit pojitění (po dvouhodinovém výběru jakou pojiovnu vybrat, volím nakonec Ergo cestovní pojitění, na 4 dny vyjde kolem 200,), ale po zapnutí internetu zjiuji, e Slovinsko zavře kvůli Covidu od půlnoci hranice pro Čechy. Jsem zklamaná, Soča nebude.. u se to řeí na fóru, organizační tým vymýlí náhradní plány, nejspí Rakousko, co se dá dělat no ale Slovinska se nikdo nechce vzdát, take nakonec riskujeme a zkusíme přejet hranice do půlnoci. To znamená hodit sebou a vyrazit co nejdříve. Přijídím na loděnici poslední, ale na odjezd to nevypadá. Jetě se řeí posádky, auta, dokonce i cíl cesty se zpochybňuje. Ale ne, jede se na Soču a honem rychle navázat lodě, pádla, loďáky! Honem rychle to není, po hodině a půl odjídíme. Dojezd na hranice máme půl hodiny před půlnocí, nic moc! Posádky, co vyjíděly u ráno, takový problém nemají, ti u jsou na Slovinsku. Tím spí to musíme stihnout! Cesta ubíhá hladce, ale neuívám si jí. Jsem nervozní, e to nestihneme.. zbytek posádky je v klidu.. Cesta pokračuje, dojezd na hranice se posunul na čtvrt hodiny před půlnocí posádka mě vytáčí svým klidem.. je pár minut před půlnocí.. vichni v autě krom řidiče spí.. hranici překračujeme 20 minut po půlnoci, ale nikdo ji nehlídá! Ufff!! Asi za hodinku přijídíme do kempu, stavíme stan a jdeme spát.. náročná cesta to byla!
den 2.
Ráno se budíme, nad námi majestátné hory, hned vedle působivé údolí
Soči. Vychutnáváme snídani, Luká s Honzou formují skupinky, po kterých
budeme řeku splouvat. V tabulce hodnotící pokročilost kajakářů jsem
úplně dole. Neurazím se, e jsem poslední, tady to asi sedí. Zato jsem ve
skupině s Honzou a Jirkou K., s jedněmi z nejlepích kajakářů
v oddíle. Skupinu doplňuje Martina, také začátečník, ale mnohem
odvánějí ne já. Ostatně, to jsou tady vichni. Jak se blííme
k nasedačce, zmocňuje se mě strach. Dáváme si rozcvičku, soukáme se do
neoprénů, vichni jsou tak v klidu.. jsem jediná, kdo se bojí? Moná ne,
ale nedávají to znát. Nasedáme na Čezsoče a vyráíme. Je
tu nádherně, vidět je a na dno, ale moc to nevnímám, jsem rozklepaná.
Voda je hladká, lehce nás nese dolů. Honza jede přede mnou a najídí nám
stopu. Tu nejlepí a nejlehčí, i přesto nadávám, e jede patně.
Usmívá se.. já ne, mírnou hladinu občas střídají zatáčky s peřejema,
nijak těké ani zákeřné, ale i tak mě vyděsí, kdy chvílema
ztrácím stabilitu. Otáčím se na Martinu s Jirkou, kochají se a vypadají
spokojeně. Po pár kilometrech, kdy u přestávám sledovat pičku lodi a
taky se kochám přírodou, objevuje se velký skluz s peřejema. Nečekám ho,
najedu do něj a začínám zběsile pádlovat. Peřej mě hodí na velký
kámen, přestávám pádlovat a panikařím.. já se tu utopím! Jak to
říkali? Předklonit se, nalepit na loď a projede to.. a projela jsem!
Tohle, e je obtínost WW I? Minimálně III! Chci vystoupit, kluci mě
uklidňují, dál u je to prý v pohodě. Vzápětí projídíme dalí
těí úsek. Nesnáím Honzu, říkal, e je to jak Svratka! Chci
vystoupit, dál prostě nejedu! Zajídím ke břehu a vylézám z lodi.
Přece nechce nést kajak na zádech několik set metrů k nasedačce?!
Nechci, take nasedám a jedu dál.. za pár minut přijídíme na Srpenici
I, konečně! Honza s Jirkou se usmívají, usmívám se taky.. úasní
kluci! Nádherná Soča! Báječnej kajak! Vystupuji jediná a je mi trochu
smutno, e nejedu dál s ostatními. Strach je bohuel silnějí.. ostatní
pokračují na obtínějí úsek, větina vystupuje u naeho kempu,
někteří se cítí na Slalomku.. ach, jak jsou odvání!
den 3.
Nedělní dopoledne je pro začátečníky odpočinkové, pokročilí
členové sjídějí Otonu, aby zaili více adrenalinu ne jen při lovení
nováčků. I tak o něj nepřijdou, Azamat, nejodvánějí a zároveň
v oddíle nejkratí dobu pádlující nováček, vyráí s nimi. Kdybych tak
měla alespoň 1% jeho odvahy.. nemám, take po dopolední pauze, kterou
strávíme v kavárně na zmrzce, nasedám na Čezsoče opět se strachem. Nic
horího ne včera mě nečeká, i tak se bojím. Voda o stupeň klesla.
Honza najídí vodnatějí úseky, vyhýbáme se kamenům. Tady
v prostředku je vody dost, super! A taky je tu válec!! Neee! Vimnu si ho
na poslední chvíli. Vlevo je balvan, tam ne, a vpravo mě stejně proud
stáhne.. najídím přímo do něj.. otočí mě, to je jasné! Honzo?!
A krysím.. během pár vteřin jsem nad hladinou, plavu ke břehu, o loď a
pádlo se starají kluci. Jsem na břehu.. Vlastně to tak strané nebylo,
voda je krásně čistá a osvěující. Vracím se do lodě, cítím se tak
spokojeně. Přítě si musím dát krysu hned zkraje.. do vysedačky u je
to kousek, jsem v klidu, konečně si to uívám. I tak vysednu v Srpenici
I, dál si netroufám. Po příjezdu do kempu dáme rychlou večeři a jetě
večer přejídíme do Rakouska. Těíme se na pondělní Moll, oblíbenou
ledovcovou řeku.
den 4.
Jsem unavená. Po příjezdu k Mollu to vzdávám, má hodně vody a
necítím se na to. Přidávám se k Zavovi, na téhle akci víc turistovi ne
kajakáři, a vyráíme obdivovat blízký vodopád.
Ostatní mezitím splouvají Moll a vrací se
maximálně unavení a jetě více spokojení. Trochu lituji.. snad
přítě! Odpoledne u dáváme dohromady posádku vracející se o den
dřív a vyráíme směr Brno. Po příjezdu na loděnici vyloíme lodě,
převrátíme auto a zavazadla vzhůru nohama, abychom ohlásili ztrátu
prvních klíčů, a pak u míříme kadý domů. V 1 v noci ulehám do
postele s únavou a odhodláním zlepit své kajakářské dovednosti,
protoe jet na akci s těmahle lidma za to fakt stojí!! A klobouk dolů
před organizátory Lukáem a Honzou, kteří dali dohromady tuhle super
vodáckou akci. Naplánovat ji pro tolik lidí, kdy kadý přijídí a
odjídí v jiný den a čas, má jiné poadavky na obtínost vody,
domluvit převáení aut na vysedačky a dalí dalí věci, je opravdu
chvályhodné. A kdy zváím, jak náročné to pro mně, jako pro
začátečníka hlídajícího na vodě jen sám sebe, bylo, musím vyzdvihnout
ty, kteří se o nás na rozbouřených řekách starali a nadeně nás
zachraňovali. Díky vem!
Martina
Na Soči jsem byla poprvé před 3 lety na kudrnovském zájezdu. Tenkrát
jetě na barace. Moc se mi líbila voda a okolní příroda a taky mě zaujali
kajakáři đ, které jsme tam potkávali. Přili mi na vodě tak nějak
svobodnějí ne my na nafukovačkách a fascinovalo mě, jak ladně tančí
v peřejích. Rozhodla jsem se, e se to chci naučit taky. đ Rok jsem
nechala svoje přání vyhnít a po nějaké době jsem se dostala do
Kajak VUT. Moje první setkání s tekoucí řekou přilo právě na Soči.
Jako nováček jsem byla přiřazena s Jančou ke dvěma pokročilým
kajakářům, Jirkovi K. a Honzovi. Jeden z nich vdy najíděl stopu a
druhý skupinu uzavíral. Bylo nám řečeno, e a nebudeme zvládat, tak
nás vysadí na břehu a počkáme, a pro nás někdo přijede autem. První
úsek z Čezsoči byl fajn, ale občas jsem se troku nudila. A tak kdy
jsme přijíděli k jeho konci, začala jsem kemrat, jestli bych mohla
pokračovat se skupinou dál. Dostalo se mi odpovědi, e na Srpenici I ano,
ale na Srpenici II u asi ne. Následující část byla taky pohodová, ale
trochu techničtějí, přibylo rychlejích úseků a peřejek. A kdy
jsme přijeli na začátek dvojky a začali nakoukávat, zeptala jsem se, kudy
to pojedeme
. a nakonec jsem se 2 krysami dojela a na vysedačku u kempu.
đ Kluci ve skupině, ale i ostatní pokročilí se o nás perfektně
starali, take jsem si vodu parádně uila.
Druhý den dopoledne zamířili pokročilí na Otonu. My začátečníci a
pár ostatních pádlerů jsme odjeli doplňovat energii na zmrzlinu a kafíčko
do Kobaridu. Odpoledne jsme pak splouvali stejný úsek jako předchozí den.
Večer jsme se pak přesunuli do Rakouska k ledovcové řece Möll. Někdo ve
skupině pronesl, e tam jsou vlny jako baráky. Hláka mě pobavila a
čekala jsem, co přijde. Ráno mi bylo navreno, jestli si nechci sjet
slalomku s ostatními. Odmítla jsem. Dneska nevím, jestli to nebyl vtip
đ Mezi
námi, nebyla jsem si jistá ani tím, e zvládnu nastoupit bez krysy do
kajaku pod ní. Vlny jako baráky tam sice nebyly, ale vody se valilo hodně a
vypadalo to výivně đ. Úsek velkých vln jsem přeila, abych si
pohoupání na těch meních uila a potom následovala klidnějí voda.
V tomto sledu se to několikrát opakovalo. Po určité době se vak začal
objevovat takový nevar: začala jsem nechtěně předjídět svého
trenéra, který mi najíděl stopu. Snaila jsem se brzdit, nechávat
si rozestupy, ale nic nepomáhalo. A tak jsem se párkrát vrhala v rámci
naí skupinky do vln jako první. Oči jsem měla jako tenisáky, cítila jsem
se na infarkt, ale oba kluci byli v klidu. Pár set metrů před cílem jsem
z těch nervů vykrysila, lokla si ve vlnách a ve finále si vyzkouela
chůzi po břehu kopřivami. Jó, a taky jsem jako začátečník podcenila
nákup čokoládových tyčinek. Jetě e je měli skoro vichni kolem a
mohla jsem si občas kousnout. đ Z dovolené jsem si jako suvenýr přivezla
fialové koleno (motivace k rychlému naučení se eskymáka), náunice
s kajáčky a spoustu záitků. đ
Kajak VUT je:
- hromada lodí na střee
- dobrodruství
- kamarádství
- večírky
- záitkové kulinářství (to kdy vám spadne plný eus hotového jídla z vařiče đ)
- spousta srandy, pikantních historek a záitků
Kdy jsem ukazovala fotky z dovolené kolegyni v práci, komentovala to slovy: Vy se tam vichni furt smějete!.
Klára
3.7. 2020 Pátek odjezd
Dnes je ten den, kdy se vrhám na prodlouený víkend vstříc kajakářskému dobrodruství s oddílem Kajak VUT. Výprava ve sloení Pea, Michl a já vyjídíme z Prahy. A začíná to pekelně. Zprávy oznamují, e Slovinsko kvůli Covidu od půlnoci zavádí vůči Čechům změny a je moné, e kdybychom nestihli přejet hranice do půlnoci, tak nás buď nepustí nebo si střihnem 14-denní karanténu. Jsme ranaři a jdem do rizika, které si zpestříme jetě průjezdem přes hraniční přechod Predel. Ten je v tuto dobu určený pouze pro Slovince a Italy. Dvě posádky z Brna to prubnou před náma a hlásí, e je přejezd volný, tak čekáme s napětím, jestli bude volný jetě tak dvě hodinky Máme těstí! Hraničáře ta hranice viděla naposledy před sto lety a tak se v pozdních večerních hodinách dostáváme do kempu. Dalí skupinka dorazí posléze, rozloíme spaní, dáme pivo (a) a chvíli strávíme s ostatními povídáním si o plánech nadcházejících dnů a těíme se na dalí den!
4.7. 2020 Sobota Soča Dcera hor
V plánu je sjetí Soči z nasedačky pod mostem Čezsoča a vysedačce dle libosti, ale nejlépe kemp Trnovo. Jedu ve skupince English friendly a na úsek Čezsoča Boka WW I II se k nám přidává Elina. ene nás mírný proud, kocháme se vrky kopců, je to nádhera. Kombinace azurového nebe s tyrkysovou barvou řeky je úchvatná a říkám si: Boe, to byl skvělý nápad!

Elina se v poslední zatáčce osvěuje, ale jsme pyní, e to zkusila a na vysedačce Boka se vyměňuje s Azamatem a začínáme dalí poklidný úsek WW I II směr Srpenica 1. Tam se k naí skupince přidává Adam s Elikou a uklidňuje mě, e jsem v silné skupině, protoe co si budem, záchrany není nikdy dost. Do Srpenice 2 WW I II+ mi to celkem utíká, ale pořád se ptám, kdy u začne ten těký úsek. Zatím se mi dostává odpovědi, e to teprv přijde, ale z mého pohledu to začíná být dost drsné, techničtějí pasáe u probíhají, peřeje mají větí grády, utrů přibývá, tak mi to nějak nesedí. V zápětí se dovídám, e u jedem úsek Srpenica 2 Trnovo 1, kde je to očekáváné WW III III+. No a kdy u to vím, tak mi přepne a dělám vechno patně. Ze Soči mám veobecně respekt ze sifonů a plavat tam nechci. Z nějakého nepochopitelného důvodu se zvrhnu, co je eskymák v tu chvíli ani neřeím a najednou plavu. Ocitám se pod divně seikmeným utrem. Otevřu oči, abych se zorientovala. Voda je průzračná i dole-kupodivu. Snaím se doplavat do klidného vracáku, kde mám i loď. Sedím, uklidňuju se a nečekaně sleduju seup vícero plaváčků z naí výpravy. Ano, tento úsek u zadarmo není. Dál se mě ujímá Michl, se kterým zastavujeme v kadém vracáku a studujem poctivě nájezd do toho dalího. Takto pokračujem a do konce na vysedačku u kempu. Áčkový tým pokračuje jetě na slalomku, ale já sem nad míru spokojená, e jsem první den přeila a jdu se jen dívat z mostu na borce a nabírat aspoň teoretické zkuenosti. Odpoledne pokračujeme zevlováním kolem slalomky a procházkou kolem Siphon Strecke ze které jde dost velký respekt. Grilovačka a důkladný rozbor dneního splutí s večírkem nesmí chybět. Plánuje se dalí den, jeho výsledek je, e Áčkový tým pojede ráno úsek Otona a béčkový, potamo céčkový tým si sjedou zase aspoň úsek Srpenica 1 Trnovo 1.
5. 7. 2020 Neděle Soča Otona; Srpenica 1 Trnovo 1
Ráno vstáváme brzy, uklízíme a balíme. Přeci jenom máme toho na
programu dne víc ne dost a po splutí Soči chceme jetě přejet směr
Rakousko. Bude to náročné, ale určitě to bude stát za to.
Áčkový tým je ready na nasedačce Otony (zavčas). Jsou to borci, protoe dostat se na nasedačku znamená, e musí sejít i s výbavou po schodech asi 150 výkových metrů my s Elinou sme ale větí borci, protoe sme těch 150 výkových metrů musely i nahoru đ. Skupinky se na nasedačce shromaďují a postupně začínají vyjídět. Hned vstupní peřejka je i divácky zajímavá. Někteří to projedou, někteří to proeskymují, někteří proplavou, ale natěstí je tam bazének, take to není taková hrůza. Hrůzná je pouze představa jít to zpátky nahoru. Se zbytkem se shledáváme u Napoleonova mostu, vichni jsou plní záitků, protoe úsek to byl očividně zajímavý. Následně pendlujeme a ji čekám na dalí splutí Soči. Jedu ve stejné skupince jako předchozí den. Začátek je na pohodu, ale jak řeka začíná nabírat spád, tak musím být neustále ve střehu. Ve střehu jsem, ale ve zpomaleném, protoe jakmile uvidím svůj kámen ze včera, jsem nesvá. V takové chvíli usoudím, e nejlepí bude přestat pádlovat. Musím se toti psychicky připravit na plavbu. Vichni na okolo mě povzbuzují a pádluju, ale mě to přijde u zbytečné đ. Na utr najedu pičkou napřímo, a protoe je to kámen seikmený, tak se loď proudem dostane pod něj a já zase plavu. Zachraňuje se loď, ale nemáme pádlo. Pádlo zůstalo zaseknuté pod utrem, ale projídějící raftisti jej poposunuli a pádlo je opět se mnou. Dávám se do kupy a pokračujem. V jednu chvíli Azamat přebírá velení skupiny a najídí hodně drsnou lajnu. Nedává to, zachraňujeme. Spolu s Azamatem vystupujem u kempu a zbytek opět jetě sjídí slalomku. Máme monost si dát úsek jetě jednou a protoe máme v některých místech nevyřízené účty, tak do toho jdem s velkým nadením. Svůj utr jsem vyčenichala u dopředu, ale tentokrát dostávám jasné instrukce ve stylu nekecej a pádluj. Najel mi to Adam a ja za ním. Pozor, pádluju, na utr ani nemrknu a v miku jsem to projela levou zadní HALLELUJAAA, jaká radost. Pak u to bylo splutí na pohodu a bez větích problémů. Odměna nás neminula a před přejezdem do Rakouska jsme si jetě udělali radost výbornýma palačinkama v Kobaridu.
6.7. 2020 Pondělí Möll, Gail (spodní část)
Dalí den je opět výivný. Setkáváme se na nasedačce řeky Möll, která začíná hned slalomkou. Jdu si to projít, ale moc chytrá z toho nejsem. Usuzuju, e je to pro mě jateční, ale co, zkusit se to musí. Hned ta první vlna je na můj vkus drsná, a tak zkouím zjiovat, jak do toho najet a jak to poéfovat. Jdu za Honzíkem a jeho odpověď je jasná. Najeď si to normálně. OK đ Jdem na to, nasedám a udivuje mě, e jsou vichni tak v pohodě. Já pořád přemýlím co s tou první vlnou. Projedu jí normálně a cvak, jsem hlavou dolů. Je to úplně přesně tak, jak jsem si to naplánovala, take očekávání vs realita vypadala nějak takto:
Bojový eskymák zabral a zaparkovala jsem úspěně ve vracáku. Co jsem do té doby nevěděla je to, e není výhra do vracáku vjet, ale vyjet z něj Samozřejmě, bojím se najet si vý, by tuím, e by mě to pěkně svezlo, ale pro jistotu volím bezpečnějí variantu. Vyjídím ní a cvakne mě to hned na rozhraní. Eskymák u nefunguje a já plavu. Dobrý začátek dne. Sedím u znovunaloená ve vracáku a sleduju ostatní účastníky výpravy. Plave Hanka, tak probíhá záchranná akce. Za chvíli do válce najídí Vláďa, válec si ho bere a čekám do jakého freestylového prvku se Vláďa pustí Pokusy byly marné, nic mu nevychází. Vláďa opoutí playspot, opoutí loď a posléze zjiujem, e ho opustilo i jeho pádlo Výjezd z vracáku se mi kupodivu na podruhé povedl. Najela to ségra, tak jsem se snaila kopírovat a vylo to. Taky jsem zkusila i pádlovat, protoe přeci nebudu plavat dvakrát. Dostávám pokyn vjet do vracáku a samozřejmě chytnu jiný ne ostatní. Drím se teda tam a čekám a se nalodí zbytek posádek. Pak společně pádlujem vesele vichni dál. Řeka je to krásná. Je hodně vodnatá a íroká. Vlny jsou teda v některých částech hodně vysoké a konečně zjiuju, e je to sranda se v nich houpat. I okolí je moc pěkné. Etapu končíme v kempu Campanula a rozhoduje se co dál. Rozdělujeme se dle ambicí na vícero skupinek. Jedna skupinka jede na Isel, druhá jede na spodní Gail, třetí zůstává v kempu a čtvtá jede směr ČR. Já jsem ve skupince, kterou čeká splutí spodní části řeky Gail.
Tato řeka je zajímavá. Je hodně meandrová a kromě meních peřejek a milionem utrů má i svá úskalí v podobě pár nástrah jsou to hlavně padlé stromy. Některé jsou objízdné, ale některé jsou rizikové, tak vystupujem a přenáíme, za to riziko nám to opravdu nestojí:
Gail nám najíděl Majkl. Nejvíc pro mě bylo, kdy před nějakou zatačkou zahlásil, e máme zastavit. To jsem si říkala, a jako kde? Tady nic není, jen klouzavé utry a voda, která pořad teče. Občas to stálo nějakou paniku a stres navíc.
Tento úsek mě celkem vykolil. Kličkovala jsem mezi utrama, ale jednou jsem to bohuel nezvládla a plavala spí otloukla o utry a říkala si Boe, to byl zas nápad. I kdy byla v některých místech řeka iroká, a vichni jeli dost v pohodě, tak mě to nějak házelo snad na kadý kámen v řece. Luke, který jel za mnou se jen smál a občas zahlásil já to slyím. Prostě moje loď ty utry nějak přitahuje, budu se muset nad tím zamyslet, kde je chyba đ.
7.7. 2020 úterý Lieser
Bylo mi řečeno, e to bude těké, ale la jsem do toho, protoe
kadá zkuenost člověka někam posune. Lieser jsem jela s hrůzou
v očích. Bylo to hodně rychlé. Pamatuju si okamik, kdy chci kopírovat
lajnu, kterou mi najídí Pea a jediné co v miku sekundy vidím je
obrovský utr uprostřed řeky na který se valí kvanta vody a ségru, která
někam mizí. Zachovala jsem se nebojácně a přestala jsem pádlovat.
Výsledek byl zaručený. Shodilo mě to do vlnového bordelu a cvak, hlava je
pod vodou a eskymák nevyel. Dávám si krátkou procházku po břehu a
rozdýchávám to. Po shledání ostatních dostávám za ui, e kdy u
nic jiného, tak musím aspoň pádlovat. Dál to pokračovalo následovně.
Drela jsem stopu za Peou, která před kadým vlnobitím ukázala gesto
jeď na plný kotel a tak pádluju jako divá. Přeívám několik
náročných pasáí. V jednu chvíli ale Peu nechtíc dojídím,
protoe jí pozdrel válec. Seralo mě to, ale natěstí eskymák
zafungoval. Sice tak za 3 mínus, ale na to se historie neptá. Čekáme ve
vracáku na dalí dojezdy. Někteří jsou neposední a jedou do těch
velkých vln dobrovolně a několikrát za sebou s úsměvem na tvářích. Já
se taky usmívám, protoe zjiuju, e Léňa s Vláďou vysedají a e
bych toho mohla taky vyuít. Pea námitky nemá. Já jsem astná, e
jsem celá a e jsem to přeila bez větích újm na zdraví. Dostal mě
Radim, který za mnou přiel a nevěřícně kroutil hlavou, e jako jestli
váně končím, e si to prý hodně uívám
. Co k tomu dodat.
Přítě musím nasadit drsnějí výraz, aby bylo opravdu vidět, e jsem
vystresovaná a e to nedávám đ. Některé pasáe byly opravdu na hraně
a i ostřílení kajakáři měli někdy na mále a jejich výbava taky: Suma sumárum,
zaplavala jsem si v kadé řece, kterou jsme jeli. Nemůu ale přeci za to,
e je dle čínského horoskopu rok KRYSY. Na motivaci mi to neubralo a
z tohoto zájezdu si beru vícero ponaučení. Určitě mít pozitivní
přístup a nevzdávat věci předem. Pádlovat, ale né na dámičku, ale jako
kajakář, tzn. minimálně půl listu pádla mít ve vodě a samozřejmě
dopilovat eskymáky, bez nich to někdy nějde. A kam e to bude
přítě?
««« Předchozí text: Morava creek? Morava krík! Následující text: Ploučnicí na kajaku »»»
Marek | 3. 7. 2020 Pá 11.14 | WW | trvalý odkaz | tisk | 637x
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentářrok KRYSY tak to je hodne originalni vymluva. Uz vidim tu sbirku rumu na vanocni desitku
Dobře sepsáno! Já sem se taky chvilkama bál ne o sebe, ale o nováčky .
Rok krysy neuznávám .
Já zase myslím, e rok KRYSY mnohé vysvětluje
Supr článek, to snad se s náma propádlujete minimálně i do roku Buvolího
Pěkně napsané, jak bych tam byla znovu Rok krysy sedí, sbírka rumu bude bohatá, to se nemusíte bát :D Já u mám na kontě sedm, a to se mi prý zatím počítají krysící dny :D
Tak kdy má v větinou jednu, maximálně 2 krysy denně, zato skoro kadý den tak se nediv
To byla báječná akceeee! Díky za zápisky a jetě jednou klobouk (helmu) dolů organizátorům! A Majklovi za najídění (i kdy ho to občas s naí skupinkou stálo nervy a barvu v obličeji ) BTW kdy jsem narozená v roce krysy, mám nějakou dlouhodobou omluvu/výmluvu vztahující se k tomuto sportu?