Kajak VUT

Morava creek? Morava krík!

V pondělí před obědem volá Jirka že teče vršek Moravy který má vodu tak jednou do roka. Během oběda to zvažuju, a jdu do toho. Přidává sa ještě Adam takže budem tři. Vyrážám pro auto, pak na loděnici pro lodě, doráží Jirka, lodě jdou na střechu a jedem vyzvednout Adama. Původní plán byl vzít na pendl kolo, ale obvolávám spřízněné místní domorodce a ti nám udělají pendl, takže kolo zůstalo na loděnici a my po druhé hodině vyrážíme z Brna. Cesta po dálnici probíhá hladce, akorát za Zábřehem sme věřili navigaci a tak kličkujeme po uzkých rozbitých silničkách. Přesto však dorážíme před pátou na Dolní Moravu.

Nikdo z nás to nejel, a ani nikdo z dalších pěti kajakářů kterým jsme během cesty volali, takže jdem udělat důkladný průzkum. Hned první mostek u bunkru KS-5 „U potoka“ moc nadšení nebudí – rychlý tok, větve přes řeku. U dalšího mostku potkáváme domorodý pendl na vycházce, a vypadá to tam líp, tak jedem zjistit odkud to až půjde – dle kilometráže by to mělo jít až od boudy Vilemínky. Stoupáme úzkým údolím a vypadá to dobře – úzké, zařízlé koryto, občas peřeje krásné na pohled, několik jezů – jetelné, některé z nich radši s postavenou záchranou, jen vracáků je proklatě málo. Nad nejhornější elektrárnou ale už je v korytě málo vody a tak se rozhodujem na to sednout pod ní. (zpětně zhodnoceno: Nejspíš jsme měli zkusit jet až k Vilemínce, bo v místě které jsme zhodnotili že je plytko, se řeka rozlévá do široka, ale výš je v užším korytě. Těch 7 kubíků co jsme měli my je výjimečná hodnota.) Jedem to ještě prohlédnout směrem dolů a ověřit zaznačené stupně podle mapy.cz. Jak se ukazuje, pár jich v mapě chybí, ale jiné by člověk z cesty jinak neviděl. Vracíme se z5 na nasedačku, jdem do hydra, kluci jdou projít první úsek a já svážím auto do Červeného potoka ke kostelu – není to u vody, ale netušíme jak rychle a kam až se dostanem, takže je to v půli mezi odhadovanou minimální a maximální vysedačkou. Domorodý pendl mě vyváží nahoru, kde už se shromáždilo pár diváků – přeci jen to není úplně obvyklá vodácká destinace. Kluci při průzkumu objevili strom a tak nasedáme až pod ním.

Skupinu vede Adam, za ním Jirka, jež se hned při prvním výjezdu otáčí o kámen (což mě dost znervózní), ale eskymuje, tak jedem. Je to paráda – relativně úzké, sevřené koryto, dost vody, sem tam nějaký vracáček. Peřejka v zatáčce za chatou Vilemínou je ještě krásnější z vody než na pohled. Na jezy si dáváme pozor – ten první se šikmým proudem ve vývařišti Jirka nejede a jistí ho, ostatní už jedeme podle nakoukání. V mapě zaznačený nebezpečný jez (tu: https://mapy.cz/s/gucevusoju ) sme při průzkumu nenašli, a při průjezdu tam byl jen malý práh. Pod dlouhým šikmým jezem viditelným jen z protisměru ze silnice byla spousta menších prahů – boofovací lahůdka. Průjezd pod mostem u obchodu byl těsný, ale vlevo bezpečný (je tam vracák a klidná voda a nic netrčí), v proudu trčí trubky na odvodnění mostu. Za mostem vlevo je ve sjezdu do vody vracák, kde zastavujeme a jistíme se navzájem na dvojitém jezu – to bylo pěkné místo. Dál byly břehy víc zarostlé a myslím ještě dva jezy, ale oba v pohodě.

Od Areálu snů se ale podstatně změnil charakter řeky – už neteče v balvanitých štěrcích, ale v hlíně, taky tam řádí bobři, a břehy jsou značně zarostlé vegetací která se sklání nad vodu. Meandry jsou nepřehledné, plné popadaných stromů, pořád to teče svižně, minimum míst kde se dá bezpečně zastavit. Z horského creeku sa najednou stal podhorský “krík” (keř po slovensky). Několikrát jsme zastavili těsně nad stromem, mě jeden vyrazil pádlo z ruky a mosel sem ho dohánět, pod jiný sem se musel vmáčkout kvůli špatnému odhadu výšky, Jirka další podeskymoval, ztratil pádlo, chtěl ho dohonit po břehu, nedohonil, a nakonec se našlo zaseklé pod tím stromem. Jediná možnost byla postupovat piemontským stylem kdy má člověk neustále najitý vracák (nebo spíš jen místo) kde zastaví a obezřetně pomalu pokračuje vpřed. Rozhodně tento úsek nedoporučuju, my sme se doklepali k mostku u bunkru kde sme vysedli v zatáčce pod domkem. Běžím pro auto – je krásně, neprší, svítí sluníčko, je teplo, z lesů sa paří, idylka pro běhání v neoprénu . Vážeme lodě a dáváme si čaj a suché rohlíky a vyrážíme k domovu, k Zábřehu tentokrát klasickou trasou. V Olomouci Jirka vyzvedává doma piva a stavujem sa na kebab – Adam si dává normální + maxi a má je snědené dřív než my dva ten normální – prý od rána nejedl. Na loděnici končíme o půlnoci. Skvělá akce, sem rád že sem se zúčastnil 

• Nasedačka: první elektrárna
• Vysedačka: v zatáčce u bunkru „KS-5 U potoka“
• Vodní stav: vodočet Vlaské 7,6m³/s – 175cm
• Délka: 5,7km
• Čas: 1,5 hod (předtím hodinové rozmýšlení a nakoukávání)
• Charakter: Dravé WWII-III, od Areálu snů vrbičkárna
• Odkaz na Mapy: https://mapy.cz/s/mesogamape

sepsal Majkl s přespěním Jirky a Adama

««« Předchozí text: Tréninky 2020 - Infoschůzka středa 20. května v 18:00 Následující text: Soča 2020 »»»

Marek | 29. 6. 2020 Po 23.59 | WW | trvalý odkaz | tisk | 554x