Kajak VUT

Chorvatsko - Silvestr na ostrově

Nedávno jsme se, my vyznavači vody bílé kudrnaté, potkali na príglu se seakajakáři, tedy vyznavači vody modré a rozlehlé. Honza Krch, Drobek, náš společný kamarád, nás přidružil k tomuto silvestrovskému dobrodružství. Jak se to povedlo, co se stalo a o čem je vlastně ten seakajaking?

Na loděnici v Jundrově přijíždí slavný Šatabus. Rychle se naloďujeme a vyrážíme směr Chorvatsko. Cesta dlouhá, zastávky nečasté. Když Juraj platil na Piavě devět piv, nemyslel jsem že je všechny vypil, ale s pohledem do jeho ulevujících očí, když polonahý plní prázdné lahváče ještě před Vídní, chápu. Spadlo do něj všech devět. Briskním průzkumem velmi rychle zjišťujeme, že admirál akce Ondra Nikl zvaný „Steak“ (dále jen Admirál) začal masturbovat již v devíti letech, čímž ho statisticky zařazujeme mez ženy. Družba v autobuse končí hádkou mezi zkušenými seakajakáři, mladeží od divočiny a jedním vypečeným horolezcem. K vyvrcholení patří i malá fyzická inzultace. Autobus přestavujeme do lůžkové úpravy a transportní stav podporujeme spánkem.

Chorvati jsou náležitě hrdí na svou neúčast v šengenském prostoru. Opouštíme tedy na hranicích spacáky a s pasy v rukou a stavíme vyrovnaný pochechtávající se řad. Bohnice hadr. Zde třeba zaznamenat historické Jurovo selhání. Se svým éterickým účesem pobíhá kolem busu a hledá pas. Podezříváme ho ze zamilovanosti, ale víc než to je namol, což je nejnebezpečnější kombinace. Nakonec jsme s razítkem vpuštěni.

Překvapuje nás množství chorvatského sněhu, bojíme se zimy a velkých vln.

Den první: Vodica – Zmajan

Na moře se nás vydává celkem 12, z toho čtyři my mládežníci (Jura, Miro, Lída a já). Na pobřeží u městečka Vodica rychle rozdělujeme lodě a balíme. Snažíme se šetřit místem. Mira raději obětuje boty a bere několik piváků navíc. Krátká přednáška od Admirála o neposkvrněných ostrovech a sounáležitosti kajakářů. Na moře vyjíždíme překvapivě poslední.

Potom dlouho nic, pak ještě chvíli nic, a už je tu první ostrov. Pak zase nic. Slunko pálí do xichtu a my začínáme proklínat vrstvy oblečení, ve kterých se opékáme. Brbláme a tak nás Drobek učí pozorovat přírodu. Učíme se kochat tím žrádlem okolo, protože příroda, to je žrádlo. Seakajaking si nás prozatím nezískává. Tamarka se poprvé v životě na vodě nebála. Kotvíme na ostrově Zmajan. Oheň, jídlo (Drobkův guláš). Silvestrovský večer trávíme na kopci v úzké mládežnické sekci doplněni čertem a mikulášem bez bot při západu slunce. Do půlnoci se probíjíme pomocí modrých startek a opékaných klobásek. K Drobkově zklámání Admirál nevydržel do Nového roku, což bylo přijato pouze s ohledem na nekonečnost času. Začíná pršet a nám se křiví obličeje úsměvy. Vždyť přece umíme spát HARD!

Den druhý: Zmajan – vlny – Prvič (Šepurine)

Ráno vyjíždíme na moře, opět poslední. Stále prší a houpou s námi půlmetrové vlny. Naše úsměvy se protahují . Objíždíme Zmajan a za rohem už jsou vlny k jednomu metru. Dva kajakáři otáčejí nazpět a my pádlujem stále vpřed. Za dalším rohem už s náma hážou vlny přes dva metry vysoké. Lidi kolem mě mizejí a objevují se jak jsou chvíli nahoře a chvíli dole. Hídám si vzdalující se Tamarku, na kluky už téměř nevidím.

Admirál hlásí ústup, v našich obličejích dávno vystřídal úsměvy zarputilý soustředěný výraz s trochou strachu. Přichází nejdrsnější zážitek akce. Otočit loď. Tam to ještě šlo, ale jak zpátky? Furt si nás rovná vítr, takže nezbývá, než se postupně prokousávat. Potencionální záchrana už dávno nepřipadá v úvahu, je to každý sám za sebe. Seakajaking nás začíná bavit. Probojováváme se zpět do zátočiny a Admirál nás posílá směr pevnina, aby nás někde neodřízlo počasí (což mohla být otázka hodin). Jedeme na ostrov Prvič, kde se usazujeme na konci hráze vesničky Šepurine.

Opět pořádáme neskutečnou žranici od Drobka. Jak tak pomlaskáváme, Drobek kouří a pohlíží kamsi do dáli. Aniž by se pohnul povídá: „Až se vrátíme, tak Vám udělám moje lazaňe, a to se poděláte!“, čemuž následoval ďábelský úsměv. Později jsme všichni pochopili. Většina výpravy se jde ohřát do knajpy v Šepurine, my si ještě děláme procházku kolem ostrova. Nakonec se tam všichni potkáváme. Z morouského hostinského se nakonec stává vřelý hostitel rozlívající domácí rakiju opětovanou naší slivovicí. Pomocí modré startky se družíme s chorvatskými obryněmi. Slízají se místňáli a začíná muzika v čele s výbornou zpěvačkou, Radek se učí zpívat chorvatsky, Tamarka přidává nějakou od podlahy a hostinský opouští bar vstříc společnosti. Venku přestává pršet. Co vám budu povídat, kamarádí já jsem blil. Ruku ochranou nade mnou držel Juraj, který byl zpět ve své kůži, ráno byl zase první v neoprenu.

Den třetí: Vodič – Murter (Tisno)

Ráno vyčkáváme sluníčko, Drobek nám opět vaří. Promokl než se přemístil do stanu, tak neměl dospání. Je nás troška víc, každý si na zádech nese břímě kocoviny. Na moře vyjíždíme zase poslední. Je krásně a čeká nás přejezd až na ostrov Murter, tam nás bude čekat Šatabus. Ploužíme se za skupinou. Jsme vlastně sprinteři, tak nám dělá potíže udržovat stálé tempo. Přidržujeme si apoň Drobka, ale i on nám v prvidelném rytmu a s písní na rtech ujíždí. Kocháme se, na jednu stranu nás to pádlování přes placku nebaví, na druhou si užíváme pohodu teplého dne v lodi. Akorát kdyby to tak nehoupalo… A pak to přišlo. V Tisnu je úzký průplav mezi pevninou a ostrovem Murter, přílivové proudy tam pod mostem dělají skutečnou proudnici i s vracákem!!! Naše dušičky ožívají, Jura si dává několik koleček a my se přidáváme. Jak málo stačí.

Na vysedačce nám to nedá a zkoušíme techniky nalézání z vody do lodi. Na oleji se to dá mnoha způsoby, seakajaky jsou docela stabilní. Tamarka měla nejmenší břímě a předváděla nám píďalku z přídě na záď a zpět. Vážem lodě, uvádíme se do transportního stavu a po ránu se probouzíme v Jundrově. Loučíme se a Šatabus peláší do Liberce.

Den čtvrtý: večírek na Veveří

Výlet jsme zakončili večírkem u Drobka na Veveří, a tam je, to mi věřte, vždycky dobře. Jo, z těch lazaňů, z těch jsme se opravdu podělali blahem.

Závěrem chci všem poděkovat, že na moři přečkali nás od divočiny, Radkovi za moudré věty a hlavně Admirálovi Ondrovi Niklovi, že nám zprostředkoval moře se vším všudy, včas nás obrátil ve vlnách, a alespoň kouskem nás nechal nakouknout do tajů seakajakingu. Věřte, že to není nic pro amatéry, ať už si myslíme nebo myslíte cokoli.

««« Předchozí text: FREEZZANESE Následující text: Besídka »»»

Kuba | 3. 1. 2009 So 15.25 | WW | trvalý odkaz | tisk | 6744x