Kajak VUT

bylo by dobré, kdyby se tam dostavili tito lidé: Jarek Gratz, Eda Karásek, Roman Svoboda, Marek Kaleta, Jan Kalný, Jiří Kubr, Ondra Prášek a Léňa a Jura – dostanete/odkoupíte krásné bavněná tričička :o::>

Bylo by skvělé, kdyby jste přišli všichni. Věřím, že většina se do lodí vejde 

zdar Zbyňo, nevím jestli se objevím, ale každopádně budu na vánoční besídce takže předání trička/peněz může proběhnout tam

Čau Zbyňo, já určitě přijdu, tak vem triko.. A doufám, že nějaká loď slavného výrobce, v kterých jsem prožil krásné začátky a mnohá dobrodružství se také najde.. 

také se dostavím, doufám, že na mě taky zbyde Vaňhova loďka..:-) těším se na tričko…

Sem tam jak nakoni

Ehm, vzhledem k tomu – že jsem už konečně vybral všecky penízky za trička, tj. 48*150Kč = 6900Kč, zbývá mi 560Kč, za které bych vám rád něco, i se zbylými tričky , přivezl. Sami se zamyslete, co byste chtěli. Už jsem koupil 1l červeného vína, možná by se dal koupit nějaký rum a třeba něco k zakousnutí. Co vy na to ?_??_ ???

Myslím, že lahvikou s lodičkou nic nezkazíš Zbyňo…po cestě na předradu bude zima 

Taky Zbyňo: aby jsi nepřepočítal 48*150=7200

díky za připomínku, dostal jsem 6900 a očekával jsem 7200, ale nevadí

Zbyňo, mám jasnou představu, za co to utratíme a litovat nikdo nebude. Jestli jsi ještě nenakoupil žádné tekutiny, nedělej tak. 

zdar Kubo, mám v plánu dovézt 4 basy plzní (80 piv) z Německa, výborná cena 13kč za kus 

Pozdě, plachetnice už je na cestě

Zbyňo, tos chodil do kroužku modrého života, že se bojíš přebytku? Fík doveze bečku, Jura piváky (Vaňha miloval Plzeň). A přesto čekám ještě výpravu k hladovému okénku pro basičku…

Ajajaj. To mi připadá jako oslava vítání nového desetitisíciletí… 

Vzniklo několik rozsáhlejších škod hospodářského významu. Dluhy byly srovnány z části. Přišli jsme, jak zapnout (a vypnout) velký světla. Vyhodnocení při úklidu dospělo k obtížnosti 8–9 na desetibodové stupnici. Překvapení v podobě Dančiny výborné kyselice se vypařilo jak pára. Bylo vytvořeno několik hudebních scén. Vláďa stále žije v našich lodích. Nakonec přišel i Mikuláš. Kdo odešel je nerváček..

Hlásím se za nerváčka, neb jsem odešel a rovněž se hlásím k nějakým těm dluhům. Třeba mně to Svatý Miky odpustí a pustí na mne čerta (pro zahřátí).

Nějaké fotečky asi nejsou z této akce, že? Kdyby jste něco měli pošlete prosím na mail. Díky

akce to byla nadmíru podařená. Těším se na Vánoční desítku 

Ano ano, akce velmi vydařená, účast ukázková. Bohužel škody opravdu značné, nejen na klubovém, ale i osobním majetku (šárina na zcizila oblíbený zapalovač), o zdraví a duševním stavu ani nemluvě. Věřím však že nezapomenutelné zážitky vše vynahradí

Již dávno odesláno, patrně hned druhý den a to přímo panu admirálovi Šímovi. Má chlapec ale moc práce a tak na webu nejsou…

Link na fotky v obecné diskuzi, jsou na mojem rajčeti.

Ahoj Šimone, známe se.

Asi před rokem jsem našel na Internetu rozlučkovou řeč , kterou napsal američan „raken“. Dal jsem si práci a přeložíil jsem to. (jsem překladatel) Zkusím to přiložit, kdyby se to nepovedlo, uvádím svou emailovou adresu

a.liska@seznam.cz (byl jsem spolužák, kamarád Ládi, znal jsem jeho babičku, otce matku, chodil jsem s náím na střední školu)

Rozloučení s přítelem Bylo mi smutno, když jsem se dověděl, že nás nedávno opustil jeden z nejvýznamějších pionýrů kajakového designu, Vladimír Vaňha. Poprvé jsem ho potkal, když stál se dvěma kajaky Noah, které se pokoušel prodat před reservačním úřadem výletního střediska Nantahala. Bylo to v roce 1975 nebo 1976, Vladimír tehdy nedávno předtím uprchl z komunistického Československa. Přijel si zazávodit na svém nově navrženém kajaku, ale jenom proto, že se nepřihlásil včas, nemohl závodit. Jeho slalomová loďka vypadala jako něco z filmu Hvězdné Války (Star Wars). Byla mimořádně malého objemu a její konce bylo možno pod slalomovými tyčemi potápět. Měla odrážky na nohy, které vytvážely pádlerovi velký prostor pro nohy. Je třeba si uvědomit, že v té době nejmodernější slalomové lodi vypadaly jako Lettman Mark 6 a Phoenix Slipper. Nikdo ani nepomyslil ve slalomu na to, že by se konce lodi mohly potápět pod tyčemi. Vzpomínám si na to, jak jsem naslouchal Vladimírovu nadšenému českému přízvuku (akcent – to slovo má v Americe širší význam), když komukoliv, kdo ho byl ochoten poslouchat, vysvětloval výhody svého nového designu. Bohužel, jak se pak v budoucnu mnohokrát stalo, Vladimírovy designy tak předbíhaly svou dobu, že kajakáři nebyli ani ochotni je rozumně vyzkoušet. Jmenuji některé z novinek, které přišly od Vladimírovy firmy Noah (česky Noe):

Materiály. Vladimír byl jeden z prvních designérů, který použil vinylovo esterovou pryskyřici. Většina firem v 70 letech stále používala polyesterovou pryskyřici. Polyesterová pryskyřice nebyla tak pevná a odolná proti oděru, jako vinylová. Ergonomie. V ergonomii předbíhal svou dobu. Vzpomínám si na to, jak pracoval déle než dva týdny jen na tom, aby vyrobil lepší kajakové sedadlo, než bylo v té době obvyklé (standard). Bylo to nejpohodlnější sedadlo, které bylo do té doby v kajaku. (OK, přiznávám, může to být subjektivní s ohledem na můj zadek). Design lodi: Jetti, AQ a AQII. Jeden z nejradikálnějších designů, které vyšly z mysli Vaňhy byl Noah Jetti. Málo lidí si uvědomuje, že Jetti vyšel z myšlenky mít lodě, které mohly být přepravovány letadlem. Do té doby kajakáři museli své lodi horkým řezem rozdělit na tři díly. Při příjezdu je potom opět svařili a doufali, že loď v místě spoje nepraskne. Potom Vladimír přišel s Jetti. Původní Jetti byl kratší než 10 stop v době, kdy většina lodí měřila 12 až 13 stop.

Ještě si vzpomínám na svou nechuť alespoň Jetti vyzkoušet, když jsem jeden poprvé uviděl. Vladimír mě tehdy téměř prosil na kolenou, abych ho alespoň vyzkoušel. Nakonec jsem dostal kus na zkoušku z jeho obchodu a vzal ho na jezero. Moje reakce poprvé když jsem do lodě sedl, nebyla nic jiného, než údiv. Nemohl jsem se vzpamatovat z toho, jak byla loď pohodlná. Design byl takový, že loď se téměř sama mohla točit (roll). Ergonomie vám umožnila provádět eskymáka lépe než na jakékoliv jiné lodi na trhu: velmi pohodlné sedadlo, posazené hluboko v lodi, dávající vám kolena do stran, pod dobře tvarovanými stehenními opěrkami. Toto uspořádání umožňovalo neuvěřitelně snadné ovládání.

Měl jsem v té době žáka, který měl problémy s otáčením, tak jsem si s ním vyměnil loď. Jeho první otočku (roll) provedl neuvěřitelně snadno. A nezapomenutelný byl výraz v jeho tváři. Rychle jsme přešli na řeku. Jeho první pokusy o jízdu na vlnách na Surfing Rapid na řece Nantahala přinesly dobře zvládanou jízdu, loď se krásně pohybovala na vlnách tam i zpět. Když provedl nakonec i skok (flip), zatímco se radostně projížděl, otáčel se úplně bez námahy. To jsem potřeboval vidět. Koncem dne jsem měl svého prvního Jettiho a pak jsem na něm jezdil několik let. Ale byli kajakáři, kteří byli přesvědčeni, že Je…

Tady je pokračování o V. Vaňhovi. A. Liška

Ale byli kajakáři, kteří byli přesvědčeni, že Jetti je příliš pomalý a že když se s ním dostanete do “díry”, tak z ní neuniknete. Kdyby na to ale přesto skutečně došlo, myslím, že to všechno bylo pro ně tak cizí (weird), že by tomu nikdy nedali ani šanci.

Zde je několik z těch, kteří měli tu loď opravdu rádi: Arlo Kleinrath si jednu vzal na Colorado a vyhrál jedno z prvních “rodeos” na řece Arkansas a po létech Richard Oldenquist to samé na Jetti na řece Ocoee v Hell Hole. Jetti se také stala nejoblíbenější lodí pro spoustu z nás, když se jednalo o sjezd prudkých řek. Mé první výlety na Narrows of the Green River (a potvrdíte to, pokud jste znali třeba dvacet jiných lidí, kteří jeli tento závod) byly na Jetti Grande. Ve stejné době spousta z nás jezdila na Jetti na velkých vodách jako Grand Canyon řeky Colorado. Loď byla velmi vhodná do velkých vln na kterékoliv řece a byla vždy předvídatelná a vděčná k majiteli, něco v té době neobyčejného.

Design Jetti by jistě přetrval mnoho let, kdyby na něj Vladimír neztratil designérská práva. Byl brilantní designér, ale po obchodní stránce nebyl z nejchytřejších; brilantnost se často vyskytuje společně s výstředností. Toto spojení provázelo Vladimíra životem. Neustále trpěl nedostatkem prostředků, následkem toho byl ochoten uzavřít obchod třeba s ďáblem, jen aby přežil a dostal se z toho. Vzpomínám si, že mi jednou řekl, že již přetáhl snad deset kreditních karet, jen aby mohl financovat formu pro nový design. Byl to pro něj vždycky boj, ale nikdy se nevzdal a vždycky se i po katastrofě vrátil.

Vezměme Vladimírův druhý design pro divokou vodu – AQ. Ještě se jeho dodávka z první výroby kajaků nově navrženého AQ nedostala ani do obchodu v západní Severní Karolíně a byly již zničeny požárem, který vznikl samovznícením chemikálií, které používal jeho bratr při redesignu sedadla pro novou loď. Vladmír se druhý den objevil v obchodě NOC s pytli naplněnými prachem spáleného plastu s nápisy “sušené kajaky, stačí přidat vodu”. A jako fénix se objevily lodě Noah s nově navrženým AQ – AQII. Myslím, že málokdo ví, že Vladimír vymyslel první kluzný kajak (planning hull). Jmenoval se Krakatoa a byl navržen počátkem 80 let. Krakatoa byl dlouhý asi osm stop, měl dokonale ploché dno a ostrý hřbet. Bohužel nikdy nevyšel na svět, protože předběhl asi o dvacet let svou dobu. Přestavte si, kde by kajakářský sport byl dneska, kdyby tehdy alespoň dostal šanci. Vladimír se v poslední části svého života vrátil do Československa. Toto rozhodnutí částečně vzešlo ze zklamání z tzv. “Amerického snu”. A určitě se mu nakonec po jeho zemi zastesklo. Jeho odjezd znamenal v našem sportu nenahraditelnou ztrátu!

Ještě o jeho chápání pojmu svoboda ve Spojených Státech. Přišel sem s vírou ve svobodu, která nebyla v komunistické zemi. Ale nikdy nepochopil třeba takové drobnosti, jako že svoboda neznamená, že může jezdit v autě rychlostí, jakou chce. Myslel si, že má na to ústavní právo, jezdit libovolnou rychlostí. Po několika úsměvných řidičských příhodách s policií ho přátelé začali (v dobrém smyslu) nazývat “Ten ztřeštěný čech” (The Mad Czech). Když nakonec přišel o své řidičské průkazy (myslím, že měl v každém státě na jihu jeden) a po nových pokusech o zamaskování své totožnosti, ve snaze skrýt se před místní policií, nakonec usoudil, že svoboda podle jeho představy v Severní Karolíně neexistuje a že je čas na návrat domů.

Po svém návratu do České Republiky pokračoval v designech jako byla vynikající řada SQ. Po vytvoření těchto designů a jeho návratu domů jsem na Vladimíra nakonec ztratil spojení. Určitě ale pokračoval ve vynikajících designech až do konce. Vladimír Vaňha bude chybět nám všem, kteří se setkali s jebo brilantností a humorem a chutí utkat se s každým z nás v oboru svými pokročilými myšlenkami. uveřejněno 30. prosince 2006 – eraken

Moc děkuju, pro mě je to odkrytí a přiblížení dalšího kousíčku Vláďova života. Moc příjemné počtení. Pokud budete mít chuť, rád bych Vás příští rok (vlastně už letos) pozval na vzpomínkovou jízdu po Svratce…

Lojzo díky! Přidávám se ke Kubově pozvánce. Dovolil bych si tento překlad vložit do chytaného článku o Láďovi (pokud nebudeš proti). Jsem rád, že Láďovi kamarádi se nacházejí, zatímco jeho odpůrci (s ohebností jim vlastní) začali prodávat jeho lodě .

A přidávám ještě dva odkazy zde a zde