Úvodní obrázek

Kajak VUT

S “Aperolem” na Soču 2022



Pátek 01–07–2022 – Když není palivo, do kempu nedojedeš

Je to opět tady. Rok se s rokem sešel a naše Kajak VUT partija vyráží na divokou vodu směr Slovinsko. Jedu od Rýmařova, naložená vším možným i nemožným a po cestě nabírám ve Vyškově Štěpána. Ten obohacuje naši posádku na zkrácenou verzi výletu. V Brně nakládáme ještě Hanku a míříme spolem směr loděnice. Jirka, náš vrchní řidič a poslední článek posádky, nám oznamuje, že se ještě „stravuje“ ve WEčku. Co tam asi vaří krom lodí jsme nerozluštili a pohráváme si s myšlenkou, jestli má smysl na něj čekat, když už jsme tak pěkně naložení. Nakonec se umoudříme a do loděnice jedem. Probíhá rychlá překládka věcí, jedna zastávka na nákup, druhá zastávka na nákup prosecca, přeci jenom samotné láhve Aperolu nám nestačí a ve večerních hodinách opouštíme Brno.

Cesta je fajn. Občas nás předjede nějaký ten kajakář z Brna, občas chytnem větší průtrže deště. Co ale nechytnem je benzínka, která funguje. V Mikulově spadl systém, v Rakousku jsou už zavřené anebo se jim nelíbí naše platební karty. Do kempu v Ainetu nedorazíme, to je jasné, ale jsme poblíž Lieseru, takže skládáme hlavy na plácku ‚u židle‘, přejeme si „dobrou s kobrou“ a jdeme na kutě.

Sobota 02–07–2022 – Isel: ‚hlavně zvedej‘

Po kvalitním, asi tak 4h spánku uklízíme spaní a nenápadně kontrolujeme stav Lieseru, že bychom se ještě před Iselem trochu rozjezdili. Naštěstí nemá vodu, tak raději balíme a jedem na nejbližší benzinku, kde konečně natankujem. Dopujem i sebe ranní kávičkou s domácím meruňkovým koláčem a užíváme si pohled na hory. „Výhled je rázem v prdeli“, když se přiblíží Jirka s kajakama na střeše přímo před nás. Řehtáme se, jak blázni. To nám ten výlet pěkně začíná.

Do Ainetu dorážíme chvíli před oficiálním briefingem. Vítáme se s ostatníma, dostáváme info na dnešní den a konečně jedeme na ten obávaný Isel, krásnou vodnatou ledovcovou řeku, o které panují nejedny legendy, že tam plavat opravdu nechceš. Áčkový tým začíná v Hubenu, méně áčkový tým na raftové nasedačcce kousek pod Hubenem a ještě méně áčkový tým u hasičárny v Sankt Johannu. Nasedáme s Hankou u rafťáků a Lukáš rozděluje skupinky. Jsem ne-násilně odtržena od své Aperol posádky, ale nenamítám. Lukáš na mě hlásí „hlavně zvedej“ a já jen pokorně sedám do kajaku a v hlavě mi běží tak tisíc scénářů, jak to zas celé dopadne. Jedu s Jirkou H, Lukášem a dvouma klukama z Opavy – Nikolou a Honzou (Stoky). Isel je pro mě na začátek brutus, snažím se sžít s vlnama a celkem to i jde a vlny si užívám. Projíždíme válcema na pohodu, u hasičárny přibíráme Radka a brouzdáme dál do kempu.

V kempu se naše skupiny rozdělují dle ambicí. Jedna skupinka odjíždí směr Hintere Isel, druhá se rozhodla, že prozkoumá nový úsek z kempu v Ainetu do Lienzu a třetí skupinka dychtí po tréninku a odjíždí pádlovat na suchou slalomku na Drávu.

Já jsem průzkumník a vyrážím směr Lienz. Najíždí nám to zkušený kajakář Štěpán. Úsek je to překvapivě moc hezký. Chytáme vracáky, nahlížíme jeden jez, který pak sjíždíme bez větších problémů. Já si zvyšuju WW level a najíždím kam nemám. Cítím, jak mě to začíná žrát, ale nejdu hlavou dolů, naopak, špička lodi vzhlíží poprvé v životě k nebi a já svícuju – hustýýýý. Štěpán sice trnou hrůzou co bude, ale já zůstávám, světe div se, v kajaku a pokračuju v jízdě dál. Vysedáme u hradu, navazujem lodě a jedem ještě směr Dráva. Slalomka je suchá, mě osobně moc nebaví, asi jsem už unavená, nicméně neunavní kajakáří tam brousí traverzy jako diví. Když už mají všichni dost, balíme a jedem ještě na nákup. Je těsně před zavíračkou, tak spěcháme ať stíháme. Stojíme před obchodem a dveře nás nechtějí pustit dovnitř. Hanka tančí martial art prvky a my jsme tak trochu zoufalí, že jsme to nestihli. Naštěstí stojíme před špatnými dveřmi a s radostí zjišťujem, že vchod je o trochu vedle…

Neděle 03–07–2022 – Podepiš si své pádlo aneb Aleš přeci neplave….

Ráno po snídani se rozdělujem. Ta lepší skupinka vyráží na Deferaggen Standardstecke, ale vzhledem k tomu, že je to kontinuální WW IV, tak osobně upřednostňuju Isel a připojuju se k té druhé lepší skupince. Nasedám v Hubenu. Jedeme s Honzíkem, Lukášem, Karlem K. a Jirkou H. Další čekají u raftové nasedačky. A čekají, čekají. Kája pod mostem plave, tak se zachraňuje loď. Záchrana trvá celkem dlouho, ale v pořádku všichni dojíždíme a pokračujem směr Sankt Johann, kde čekají další. A ti taky čekají….

Jedu ve skupince, kterou najíždí Lukáš (ten se na poslední chvíli rozhodl, že Deferák nepojede, děkujeme Ti za to!). Dál pokračuje Hanka hobit, Hanka Aperol, Karel, já a uzavírá nám to Jirka H.

Všechno se zdá být krásné, dokud nepřijedeme k prvnímu válci. Lukáš ho najíždí zprava, Hanka hobit zleva. No, že pravá stopa byla o mnoho lepší se dovídáme postupně. Hanku hobit válec drží, Hanka Aperol ještě stíhá zareagovat a stáčí to do prava. Eskymuje. Karel projíždí bez větších problémů. Já vidím Hanku ve válci na poslední chvíli, pokouším se to taky rychle stočit více vpravo, ale úplně to nevychází. Eskymuju. Rozhlížím se co se děje, Hanka je stále ve válci a jede Hubajs – eskymuje. Kluci jedou s házečkou zachraňovat Hanku a ta konečně aspoň opouští loď, ale je stále ve válci. Vidím loď a nikoho, kdo by jí zachránil. Chvíli přemýšlím, jestli do toho jít, ale když jsem si dala tak vysoké sebehodnocení na přípravný kanál, tak to musím dát. Rychle se snažím vzpomenout na tipy a triky o záchraně. Smyce zůstává ve vestě. S ní a s plnou lodí vody jsem skončila ve Vrbném hlavou dolů, a to teď nemůžu. Loď se mi nakonec podaří dotlačit do vracáku a já jsem štastná, že jsem to dokázala a že nám neuplavala. Otočím se k ostatním a zamrzá mi úsměv na tváři. Vidím uprostřed řeky plavat další tři lodě a pádlo. Halucinace to nejsou. Je to jen Alešova, Radkova a Sandy loď. Bohužel už se jen bezmocně dívám jak dvě lodě plavou pryč a po spolupráci s Honzíkem odchytávám Sandy loď do vracáku. Honzík s Hubajsem sprintují pryč na lov uplavaných věcí a my se postupně setkáváme ve vracáku, kde počítáme materiální ztráty. Chybí nám 2 lodě a 3 pádla. Dále někteří pokračují po vodě, někteří po břehu a postupně nacházíme ztracené věci. Chybí pouze Sandy pádlo, které zůstalo někde u válce odhozené na břehu a chudák nepodepsané. Přijíždíme tak nějak zkroušení k hasičárně, nabíráme zbytek a jedem už bez větších úhon do kempu.

Hádanka pro bystré čtenáře: Hádejte, do které lodi schovala Hanka klíče od našeho auta? „______ přeci neplave!!!“

Skupinka borců z ranního Defferáku přijíždí na etapy. Podle vyprávění to měli taky celkem výživné a záchrana byla nutná. Poslední etapa dopádluje rovnou po Iselu. Dali si ještě těžší úsek nad Hubenem a dovídáme se, že chybí další pádlo – tentokráte podepsané, tak snad svého majitele brzy najde.

Pakujem a v menším obsazení přejíždíme do kempu Campanula, kde bychom další den chtěli jet Möll. Večer si děláme radost palačinkama, poslechem hudby a pohárkem aperolu.

Pondělí 04–07–2022 – Möll – Když vám ujede voda na slalomce

Máme info, že od 10ti budou pouštět vodu, tak razíme ať jsme v 10 na značkách. Vodu ale pouštěli už v 9, takže nám ujela před nosem a máme trochu sucho. Hrajem si chvíli na slalomce a pak si jedem užít ten den na hezké řece bez vody.

S Hankou vzadu prý zlobíme, tak musíme střídavě najíždět stopu. My ale nezlobíme, my se učíme boofovat na ostatní lodě, a taky se zlepšujeme ve vodním tenise. Najíždíme sranda stopu, ale je to vcelku jedno, protože si ostatní stejně dělají, co chtějí. Aby se neřeklo, tak v některých místech trénujem i traverzy nebo hážem ‚žabky‘.

Pomalu se blížíme ke kempu. U kempu se Hanka ještě náhle převrátila a eskymovala s otočeným pádlem. Asi vítr. Nebo spodní proudy. Nebo odveta? Kdo ví.

A protože cílem naší cesty je Soča, ačkoliv nemá vodu, tak ještě odpoledne přejíždíme směr Slovinsko. Původně jsme měli kempit u babek v Trnovu, ale když jsme volali, že chceme rezervaci o den posunout, tak se ‚náhle ztratil signál‘ a museli jsme narychlo měnit kemp. Volba padla na kemp Lazar.

Ještě než dojedem do kempu, tak jedem omrknout Soču a fotíme náborové motivační fotky pro budoucí a nadějné členky.

Dojíždíme na místo a potkáváme Nikolu se Stokym, kteří si už sjeli i Otonu. Je to prý na pohodu…. jak jinak. V kempu je takové vedro, že jdeme spolem k řece na večírek, který bohužel přerušuje pár kapek deště. Ukončujem večírek u vody a startujem after party v místím (již zavřeném) podniku. Máme prý jen zhasnout až půjdeme. Diskutujeme o velmi kvalitních věcech, například jak vymyslet prototyp pro kajakáře, aby když se natahují pro oko šprajdy a jdou krysit dostali elektrošok a zkusili aspoň eskymovat. Vypadá to na zajímavý startup, protože už máme v merku i joystick, kterým se z břehu bude nejistý kajakář ovládat. Pro představu, když bude potřeba dát pravý náklon, kajakář dostane elektrošok do pravé strany atd. Samozřejmě, že to má své mouchy, ale určitě se to vyladí.

S Jirkou jsme domluvení, že až bude mít krizi (né tu středního věku), ale déšť, tak ať jde k nám do stanu. Ještě pozdě večer sledujeme nebeské představení kombinace blesků a nebe plného hvězd – a je to opravdu pěkná podívaná.

Krize se v noci dostavuje a Hanky stan má zátěžový test. Stan je fakt jen pro tři. Guru Štěpán slovinskou čtverku nevydržel a nad ránem se raději odporoučel dospat krapet pod širák.

Úterý 05–07–2022 – Soča jak jí neznáme, Kamenité bludiště

Jedeme, nastupujeme u Srpky, ale je to tragédie. Soča tu vodu prostě nemá. Ještě před splutím se posadíme do řeky na šutry, abychom se zchladili. A teda ještě před tím splutím ukazujem permity zdejším rangerům, kteří vyráží do terénu asi jen když Soča nemá vodu, protože je to prvně co je za poslední léta potkáváme. Mimo jiné také kontrolují naší kajakářskou módu. Letos vládne modrá a my jsme prostě trendy.

Jedu s naší Aperol posádkou, Nikolou, Stokym a Radkem. Je to jiné než ty minulé roky, prohlížím si ty velké šutry, Nikola ukazuje na pár zajímavých kamenů, ale prý to sifony nejsou… myslím si svoje. Točíme se různě mezi šutrama jako v bludišti. Do akce nastupuje ‚pistolník Kobra‘. Když se blížíme, udělá trik a rukou sevřenou ve vodě na nás vyšle trysk vody. Tohle musíme umět taky, tak to hned zkoušíme, ale tyhle fontánky nám moc nejdou.

Od Srpky 2 to začíná mít trochu jiný spád a některé pasáže jsou i zajímavé. Slalomku jedou jen vyvolení a my s Hankou jdem dokumentovat a samozřejmě na fotkách ze slalomky nesmíme chybět.

Aleš čeká na Sandy, Lenka čeká na Karla, my čekáme až kluci dojedou, nemáme totiž klíče od auta. Donáší je nám až Sandra, ale bez instrukcí, tak navazujem s Hankou naše lodě, a protože jsme holky inteligentní (někdy, když např. opomeneme sadbu mraženého hrášku), tak jedeme kluky vyzvednout na vysedačku slalomky.

Ti už na nás čekají a diví se, kde jsme tak dlouho. Přibíráme ještě Hubajse a převážíme Jirku na odpolední splutí Otony. My pokračujem do kempu a po cestě Hubajs vzpomíná na výlet do Nepálu, jak se tam hezky měli a duchovně nás velmi obohacuje o zajímavou budhistickou myšlenku ohledně vztahů a uzavírá to slovy, že je vlastně vše v cajku.

Vaříme těstoviny s tuňákem, máme super flek u záchodů a sprch a přichází první pádleři odpolední Otony. Honzík je podezřele mokrý…. Asi vítr. Nebo ty spodní proudy? .

Večer se to rozjíždí. Mára a Hanka hobit oslavují a my s něma. Bar je připravený a naplněný. Večírek, jak má být.

Jdeme spát. Zítra nebo ještě dnes? nás čeká OTONAAAAA!!!

Středa 06–07–2022 – Soča – Otona a bolavé nožičky

Konečně i já se dočkala a sestupuju ten šílený kopec dolů poprvé s kajakem na rameni. Je to záhul, dávám si jednu pauzu, ale i tak přijdu dolů celá rozbitá. Začínám se pomalu, ale jistě bát, ale zpátky nahoru fakt nejdu. Tento úsek ještě neznám, a i když tam není voda, tak mám respekt. K Aperol posádce se přidává Azamat a Lena. Jirka nám to najíždí a s Hankou se držíme v předu. První část hned na začátku dáváme všichni s přehledem. Dál pokračujem kameništěm a proud není nijako silný, takže se dá hezky kličkovat. V jednom místě mám slabší chvilku a nezvládám držet stopu a šprajcnu se mezi dva šutry. Že je to úplně zbytečné se asi rozepisovat nemusím. Mám asi 10sekundový stres, ale zachovávám dekórum a hlavu nahoře a pokračujem. Občas zastavujem a ti zdatnější trénují a dělají blbosti. Já zůstávám raději ve vracáku a kochám se okolím.

U schodů ke kempu nás opouští Azamat, Lena a Lea, která se k nám v průběhu přidala a Aperol pokračuje k Napoleonovu mostu. Jedem Otonu s Hani prvně, takže máme slíbenou fotku a musíme až k mostu, abychom měli důkaz. Přeci tu Otonu nepojedem podruhé, že jo. Míjíme most a začínáme žhavit foťáky. Fotíme se před mostem, pod mostem, nad mostem, zleva, zprava, s hlavou nahoře, s hlavou dole, no prostě červený koberec ve Varech hadra.

Po sjezdu Otony přichází ta nepříjemná chvíle, kdy se musíme rozloučit se Štěpou. Už nás má plné zuby. Já se mu vůbec nedivím. Hanka mu totiž denně nabízí ranní čaj bez much, a ještě musí poslouchat v autě naše debilní kecy. Signály, které celou dobu vysílá, že je šikanovaný nikdo moc vážně nebere, a tak odjíždí spolu s Nikolou, Stokym a Radkem.

Do večera ještě času dost, tak jedem na výlet do Tolminské soutěsky, kde máme za cíl se hlavně schladit. Je vedro a v soutěsce to není o moc lepší. Máme štěstí, nakonec se podařilo najít i přirodní ledničku.

Večer, už v trochu komornějším počtu grilujem. Máme ještě z Čech nějakou cuketu, sýry a přidáváme k tomu lilek říční, který kluci vylovili v jednom vracáku na Möllu. Gril jede na plné obrátky. Když Lenka poklidně zahlásí, jestli „někdo neví, jak ubrat oheň na grilu“, je tak trochu pozdě. Gril už je půl metru v plamenech a začíná panika. Hasící přístroj zabral a vypadá to, že se zklidnil i gril. Snad i Lukáš, který nám gril půjčil přijde ze sprchy v klidu. Čekáme na něj s napětím, ale je v pohodě. Chce ho mít zpátky minimálně čistý, ale to je práce až na ráno. Ještě chvíli posedáváme, přerušuje nám to ale déšť, tak jdem na kutě. Plány na další den jsou jen teoretické, ale je jisté, že máme zevl den. Jestli moře, Mangart nebo něco jiného se rozhodnem až ráno podle počasí.

Čtvrtek 07–07–2022 – Duino, Itálie a tak trošku nasolený den

Ráno padlo rozhodnutí, že pojedeme na zevl den k moři a jedeme do Duina do Itošky. Naše posádka je trochu pozměněná, namísto Štěpána jede Marcelka s Blackem (pes). U moře zakládáme opalovací koutek a užíváme si moře. Plaveme, potápíme se, čteme si knížky (asi tak dvě stánky) a děláme další věci, které jsou na italských plážích zakazané. Např. Leňa vytahuje vychlazené víno v lahvi, to se v Itošce na veřejnosti pít nesmí, ale byl by hřích ho nechat zteplat, tak si dáváme. Black má na pláž taky zákaz, tak po své první koupačce v moři je zabalený v ručníku a relaxuje na dece. Hanka hlásí, že „začíná být nasolená“, ale nevím, jestli z vína, moře nebo chipsů. Po pláži jdeme brouzdat do města. Hrad, na který se těšíme je zavřený, a tak usedáme na chvíli na kávu u pobřeží. Čas si krátím psaním pohledu ségře do Kanady. Peti sorry, ale sehnat známku a poštu v Itošce byl nadlidský výkon a snad Tě neurazí štempl z Rýmařova :D.

Když jsme v Itošce musíme na pizzu a odpoledne zakončujem návštěvou místní pizzerky. Načasované to máme dobře, venku začíná neskutečná smršť a prší jako blázen.

Po véči se přesouváme na další štaci. Už nejedem jenom s kobrou, už „jedem i se zebrou“ – holt opalování je taky náročné řemeslo a né všem to jde. Po cestě s Hani poctivě logujem do Riverlogu naše splutí, protože „kdo neloguje, jako by to nejel“.

Cílem je plácek u kapličky, kde budem poblíž nasedat další den na řeku Isarco. Dojíždíme kolem půlnoci a využíváme předchystané spaní, které Mára, Vláďa a Péťa, kteří přijeli velkou chvíli před námi, postavili.

Pátek 08–07–2022 – Eisack / Isarco – italská známá neznámá

Probouzíme se do krásného slunného dne. Jirka odmítá k snídani sýr či lahodné prosciutto a vaří si polívku ze škeblí, které našel předchozí den v moři. Okrádá nás sice o vodu na čaj a plyn, ale proti gustu….

Dnes nás čeká Isarco. Je to krásná ledovcová řeka v severní Itálii a my plánujem jet úsek z Freienfeldu do Mittewaldu. Začínáme u raftového centra. Vody by to sneslo trochu víc, ale bavíme se. Chytneme asi 248 vracáků, v podstatě za každým šutrem a sjedeme dva větší jezy. K tomu poslednímu už nedojedem, ten se klukům při nahlížení nelíbil, tak vysedáme před ním, v kukuřičných polích.

Jsme kreativní a jdem zase na pizzu. Následně přejíždíme zpět na místo, kde to všechno začalo a jelikož jsme už rozpádlovaní, tak na další den plánujeme sjetí Hintere Iselu.

Zpátky do Rakouska jedeme přes horské sedlo passo Stalle, které je v 2052 m.n.m. Zastavujem!!! Děláme krátkou procházku, kterou zakončujem ‚sovím orchestrem‘. Díváme se z výšky na jezero Obersee a někdo prohlásí, že kdo v něm bude eskymovat, bude jistojistě první na světě. Pro Kajak VUT to není žádná překážka a dva jedinci, co eskymovat umí, se toho nebojí a jdou do toho. A my u toho nesmíme chybět.

Sobota 09–07–2022 – Hintere Isel – světe div se, čekáme na vodu….

Zas tak rozpádlovaní nejsme, takže plánujem jet Hintere Isel někdy v ranních hodinách než to nastoupá. Vstáváme brzy, už v půl osmé. Vlastně nevstáváme, jsme probuzeni. Hanka lomcuje spacákama i stanama. Naše posádka je po týdnu Hančiných budíčků zocelená, ale asi trošku už chápete, proč Štěpán raději odjel dřív.

River App ukazuje, že Hintere Isel vodu nemá, a tak čekáme. Čekáme do 11ti a voda pořád není ani na minimu. Čekání už máme plné zuby, hlavně, že jsme vstávali tak brzo a raději jedem zase Isel. Sprint skupina vyráží od Hubenu a zbytek od hasičárny. Tentokrát jedem rovnou až do Lienzu. Před válcem v kempu eskymuje Lenka. Vidím jí eskymovat na řece prvně, tak jí dávám 1000 bodů z 10ti, pač jsem ohromená. Z kempu do Lienzu to najíždíme s Hankou. Jedem na oči. Cíl máme jen jeden, a to zastavit před jezem. To se nám podaří, tak jsme spokojené, že jsme tuhle náročnou misi zvládly. V Lienzu si dáváme kávu a zmrzlinové osvěžení. Využíváme na chvilkové hraní boulderovku, loučíme se s Léňou a Honzíkem a vyrážíme směr Tamsweg.

V kempu máme ještě rozlučkový večírek. Hrajeme, zpíváme, papáme i odpočíváme. Nástroje po různu kolují a my si to užíváme.

Neděle 10–07–2022 – Mur – kdo nenajde balón, domů nejede

Mur jedu prvně, těším se. Nasedáme hned u kempu a čeká nás hezkých 16km. První jez přenášíme přes náhon. Je to taková jupí řeka a vlny jsou fajn. Vesele se v častých peřejích houpem a utíká nám to. Zastavujem před jedním těžším místem. V zatáčce je válec. V plánu je zastavit ve vracáku vpravo a přes traverz se dostat do leva, abychom se válci vyhli. Z obrázků níže je jasně vidět, že jsme se všichni pochopili a pro jistotu si to každý jede stejně po svém. Někdo plánovaně, někdo to tak ani nechtěl.

Na vysedačce už na nás čeká Marcelka. Balóny jsme našli dva, tak můžem jet směr ČR. Jeden kvalitní voleybalový, ten se veze domů jako suvenýr z Muru a jeden nekvalitní, který stejně uplaval. Vážeme lodě, loučíme se s ostatníma, posilňujem se před cestou kávičkou v místním lokále a spřádáme budoucí plány.

Kam s Aperolem příště už asi víme, ale ještě se rozmyslíme. Znamenalo by to začít intenzivněji trénovat. A né fontánky ani sovy, ale pádlování, tak uvidíme.

Klárka, ségra od Peťi

««« Předchozí text: Přijď si zapádlovat! - Infoschůzka 2022 Následující text: Témata valné hromady 2022 »»»

Marek | 10. 7. 2022 Ne 20.41 | WW, Společenské akce | trvalý odkaz | tisk | 346x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1]
Lucka 22. 7. 2022 Pá 14.18

Po dlouhé době zase nějaký článek, super, díky Klári. Příště musíme napsat článek i za baby sekci, takhle to skoro vypadá, že jsme tam nebyli, což není pravda :-P

[2]
Armáda 22. 7. 2022 Pá 14.59

Náročnější, ale záživné čtení. Skoro jako bych byl s vámi. Rozdělení skupin na Áčkovou, méně Áčkovou a ještě méně Áčkovou mi přijde naprosto geniální 8-) ;-)

[3]
Jirka H 22. 7. 2022 Pá 15.27

Fakt jsem se nasmál, krásně sepsaný a nasolená Hanka byla top! :-D Díky za super článek Klári! ;-)

[4]
Majkl 25. 7. 2022 Po 12.27

Parádní článek, navíc bleskově publikovaný! :+1 ;-)

Vlastně mě ani nepřekvapila Kobrova polévka ze škeblí :-D .

[5]
Oskar 27. 7. 2022 St 16.16

pěkný!!! i akce, i článek!

četl jsem to skoro jedním dechem..

a kam příště? no, na začátku června bude snad opět Oskarova Letní Voda (aneb za „Rakouskýma Trojkama“) – půlku těch řek jste už vidím stejnak jely, a v pohodě..

[6]
Vláďa 28. 7. 2022 Čt 09.45

[5] Oskar:Pche do začátku června bude ještě vod a vod :-D

Na texty napsané před více jak 60 dny nelze dále reagovat.