Moje první Salza, navíc v době pandemie
Tento článek byl sepsán autenticky v červenci 2020
Září 2019: Chci jezdit na vodu a nemám s kým… tak zkouším napsat na Kajak VUT, jestli se nemůžu přidat. Pár dní na to už jsem na prvním tréninku.
Leden: Poctivě chodím do posilky, učím se eskymovat, v Číně mají nějaký virus.
Únor: Poctivě chodím do posilky, učím se eskymovat, v Itálii mají čínský virus. Těším se na konec zimy a na vodu.
Březen: Karanténa – všechno je zavřené, sport zakázaný, hranice zavřené prý na dva roky. Propadám trudomyslnosti.
Duben: Pořád svítí sluníčko. Můžeme jít nakupovat do hobbymarketu a sportovat s rozestupy. Hurá, začaly tréninky!
Květen: Můžeme aspoň na kanály. V Brandýse je děsně rychlý proud,
je těžké se vyhnout překážkám, natož zajet do vracáku nebo z něj
vyjet ven. Kluci mě pořád loví z vody, jednou mi loď odchytly místní
vodácké děti – závidím, jak jim to jde. Ve Vrbném dole už občas
chytím vracák a traverzuji. Střed vypadá pořád drsně, ale když tam
jezdí Azamat, který sotva začal s kajakem, tak to zkusím taky. A je to
super Už se těším
na svoji první řeku.
Červen: Už můžeme za hranice, jedeme to oslavit na Salzu! Kvůli
zapíjení dětí se odjezd ze čtvrtka večer odkládá na sedmou ráno.
V devět projíždíme podruhé kolem Futura – Jirkovo auto se rozhodlo
stávkovat, tak jsme rychle přehodili všechny věci a lodě k Oskarovi a
vyrážíme na jih. Ani nejsem nervózní, mám totiž kocovinu – díky,
Hasane, za ty panáky :D Blížíme se ke kempu, je tu krásně.
Rychle stavíme stany, oprašuji roky nepoužívanou němčinu (paní si naivně
myslí, že když na ni německy mluvím, že budu rozumět, co mi odpovídá
:D), abychom se zapsali v kempu, a vyrážíme na vodu. Teď už jsem
nervózní a totálně ztuhlá. Vláďa se mi směje, široko daleko není ani
vlnka, voda je úplně placatá. Oskar se ujme výcviku, jezdíme do vracáků,
traverzujeme. Najednou se uvolním, vzpomenu si, co jsem se naučila na
kanálech a začnu si to užívat. Konečně začaly vlny a peřejky. Super! Pak
zbystřím – slyším podezřelý rozhovor: „Půjdeme to prohlížet?“
„Ne, to není potřeba.“ „A řekneme jí to?“ „Ale jo…“ Obrátí
se na mě: „Pořádně to rozpádluj!“ Poslechnu, leknu se – přede mnou
je šílený hup dolů – a najednou je vlnka Helli Welli za mnou. Vlnu na
konci slalomky ve Wildalpenu na Oskarovu radu zatím přenáším. V poklidu si
plujeme dál, kocháme se horami zalitými sluncem, máváme posádce druhého
auta, která si mezitím sjela snad celou řeku.
Soustředěně projíždím všechny
peřejky. Je to dost náročné, říkám si, zatímco Jirka hupsne za každý
kámen, co trčí z vody, Oskar jezdí pozadu a Vláďa mě chválí, jakou si
vybírám akční stopu přes všechny bubláky po cestě (ha ha, vybírám…).
Oskar si plavbu zpestří odlovením vzácného jednorožce (Salzatal
EinhornOskar).
Nejsem schopná držet určené
pořadí – kluci vůbec nepádlují, divím se, že pádla vůbec mají
s sebou. Volíme proto novou strategii – jedu si svoji stopu a pod peřejemi
čekám ve vracáku.
Další dva dny prší, nebo spíš slovy pana Komárka: „chčije a
chčije". A je zima. Ale i tak vyrážíme, zahřejeme se jízdou. První
část cesty už znám a užívám si peřejky. Krysím dvakrát, ve válečku
ve Wildalpenu a při nájezdu do proudu (jo, náklony :D). Pak přijde soutok
s Lassingem. Dneska je hnědý a přidává strašně moc vody navíc. Sleduji
Azamata, jak krysí na divokém rozhraní s vírama, a radši soutok
objíždím dámičkovskou cestou metr od břehu. Tady začíná drsná divoká
voda… už není modrá, ale hnědá, je jí hodně a vlny jsou jak baráky.
Pod peřejema už se nesměju, musím se soustředit na řeku… V jedné
zatáčce působím ostatním menší infarkt, když se nechám vodou zatáhnout
do silného vracáku, a učím se, že ne vždycky platí vracák = bezpečí.
Výjezd do velkých rychlých vln, pode mnou zatáčka se skálou, na kterou
navaluje proud. Co teď? Rychlost, náklon, odhodlání, opakuju si, i když
toho posledního moc nemám… Zůstat tu ale nemůžu, vyrážím a kritické
místo překonávám bez ztráty kytičky. Myslím, že jsem nebyla jediná, kdo
si v té chvíli oddechl :D Hned nato stavíme a jdeme si prohlížet místo,
které má na tabuli u cesty označení III+. Budí respekt. Tady si stopu
nevolím sama, ale najíždí mi Oskar. Pohledem hypnotizuji balvany na
začátku těžkého místa. Hrc! Jeden malý jsem přehlídla a málem krysím
ještě nad peřejí. Fujtajbl, tohle bych proplavat nechtěla. Radši nasadím
tempo jak motorová myš, prostřelím všechny bubláky po cestě a těžká
peřej je úspěšně za mnou. Hustý.
Pár lidí končí dřív, mám toho dost, tak zbaběle prchám z řeky.
Zato Azamat má energie na rozdávání a pokračuje s ostatními dál. Já už
se těším na večerní relax s grilováním a palačinkama
V neděli pořád prší. Kouknu na řeku: je hnědá a vody je fakt hodně.
Za hodinu prý stoupla o dvacet kubíků a blíží se maximu. To rozhodně
nejedu. Naštěstí mě Vláďa s Oskarem přesvědčují, že pojedeme aspoň
lehký úsek od přehrady. Přibíráme Azamata a vyrážíme. Vody je hodně,
občas dělá nečekaně pěkné vlny, ale je hodná, tak aspoň pilujeme
vracáky. Úsek, kde jsem se v pátek při 3× menším průtoku bála,
projíždím pozadu a bez pádlování. Párkrát se ještě krátce pohoupeme
na vlnách, balíme mokré stany a vyrážíme domů. Cestou obhlížíme
slalomku, závěrečný válec se rozrostl přes celou řeku a vypadá děsivě.
A ti blázni tam jeli! S řekou se loučíme pohledem z mostu na úplně
plnou soutěsku. Snad se do ní někdy podívám i z vody – za nižšího
stavu a až budu umět eskymovat. Byl to parádní prodloužený víkend se
skvělou partou – ještě nejsme doma a už se těším na další výjezd,
na Soču.
Srpen: Než jsem se odhodlala článek poslat ke zveřejnění, ocitla jsem
se na Salze znovu (ostatní jeli na Čerťáky, tak nám Hanka M. zorganizovala
kanál, ze kterého se vyvrbila Salza). Salza je pořád krásná, s mlhou po
dešti až mystická. Vody bylo málo a kluci byli tak hodní, že nás vzali do
soutěsky – fakt bomba. Zase to nebylo bez krys a mám i další restíky:
necvaknout se na konci slalomky a odhodlat se skočit ze skokánku. Asi tam
ještě někdy budu muset jet
Poslední update z června 2021 – po další Salze v květnu Díky Marušce a týmu
princezen jsem zvládla konec slalomky, tak ještě ten skokánek
Lenka Matěchová
««« Předchozí text: ČPV Jihlava a ČPV Svratka 2021 Následující text: OLV 2021 »»»
Vladimír Wrhel | 17. 6. 2021 Čt 13.11 | WW, Společenské akce | trvalý odkaz | tisk | 973x
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentářNáhodou. Některé ty bubláky bylo i náročné trefit oba… člověk musel v tom směru zabrat
Dobrý článek! Jaktože byl autenticky sepsán tak dávno a publikován až teď?