Kajak VUT

Moje první Salza, navíc v době pandemie

Tento článek byl sepsán autenticky v červenci 2020

Září 2019: Chci jezdit na vodu a nemám s kým… tak zkouším napsat na Kajak VUT, jestli se nemůžu přidat. Pár dní na to už jsem na prvním tréninku.

Leden: Poctivě chodím do posilky, učím se eskymovat, v Číně mají nějaký virus.

Únor: Poctivě chodím do posilky, učím se eskymovat, v Itálii mají čínský virus. Těším se na konec zimy a na vodu.

Březen: Karanténa – všechno je zavřené, sport zakázaný, hranice zavřené prý na dva roky. Propadám trudomyslnosti.

Duben: Pořád svítí sluníčko. Můžeme jít nakupovat do hobbymarketu a sportovat s rozestupy. Hurá, začaly tréninky!

Květen: Můžeme aspoň na kanály. V Brandýse je děsně rychlý proud, je těžké se vyhnout překážkám, natož zajet do vracáku nebo z něj vyjet ven. Kluci mě pořád loví z vody, jednou mi loď odchytly místní vodácké děti – závidím, jak jim to jde. Ve Vrbném dole už občas chytím vracák a traverzuji. Střed vypadá pořád drsně, ale když tam jezdí Azamat, který sotva začal s kajakem, tak to zkusím taky. A je to super Už se těším na svoji první řeku.

Červen: Už můžeme za hranice, jedeme to oslavit na Salzu! Kvůli zapíjení dětí se odjezd ze čtvrtka večer odkládá na sedmou ráno. V devět projíždíme podruhé kolem Futura – Jirkovo auto se rozhodlo stávkovat, tak jsme rychle přehodili všechny věci a lodě k Oskarovi a vyrážíme na jih. Ani nejsem nervózní, mám totiž kocovinu – díky, Hasane, za ty panáky :D Blížíme se ke kempu, je tu krásně. Rychle stavíme stany, oprašuji roky nepoužívanou němčinu (paní si naivně myslí, že když na ni německy mluvím, že budu rozumět, co mi odpovídá :D), abychom se zapsali v kempu, a vyrážíme na vodu. Teď už jsem nervózní a totálně ztuhlá. Vláďa se mi směje, široko daleko není ani vlnka, voda je úplně placatá. Oskar se ujme výcviku, jezdíme do vracáků, traverzujeme. Najednou se uvolním, vzpomenu si, co jsem se naučila na kanálech a začnu si to užívat. Konečně začaly vlny a peřejky. Super! Pak zbystřím – slyším podezřelý rozhovor: „Půjdeme to prohlížet?“ „Ne, to není potřeba.“ „A řekneme jí to?“ „Ale jo…“ Obrátí se na mě: „Pořádně to rozpádluj!“ Poslechnu, leknu se – přede mnou je šílený hup dolů – a najednou je vlnka Helli Welli za mnou. Vlnu na konci slalomky ve Wildalpenu na Oskarovu radu zatím přenáším. V poklidu si plujeme dál, kocháme se horami zalitými sluncem, máváme posádce druhého auta, která si mezitím sjela snad celou řeku. Soustředěně projíždím všechny peřejky. Je to dost náročné, říkám si, zatímco Jirka hupsne za každý kámen, co trčí z vody, Oskar jezdí pozadu a Vláďa mě chválí, jakou si vybírám akční stopu přes všechny bubláky po cestě (ha ha, vybírám…). Oskar si plavbu zpestří odlovením vzácného jednorožce (Salzatal EinhornOskar). Nejsem schopná držet určené pořadí – kluci vůbec nepádlují, divím se, že pádla vůbec mají s sebou. Volíme proto novou strategii – jedu si svoji stopu a pod peřejemi čekám ve vracáku.

Další dva dny prší, nebo spíš slovy pana Komárka: „chčije a chčije". A je zima. Ale i tak vyrážíme, zahřejeme se jízdou. První část cesty už znám a užívám si peřejky. Krysím dvakrát, ve válečku ve Wildalpenu a při nájezdu do proudu (jo, náklony :D). Pak přijde soutok s Lassingem. Dneska je hnědý a přidává strašně moc vody navíc. Sleduji Azamata, jak krysí na divokém rozhraní s vírama, a radši soutok objíždím dámičkovskou cestou metr od břehu. Tady začíná drsná divoká voda… už není modrá, ale hnědá, je jí hodně a vlny jsou jak baráky. Pod peřejema už se nesměju, musím se soustředit na řeku… V jedné zatáčce působím ostatním menší infarkt, když se nechám vodou zatáhnout do silného vracáku, a učím se, že ne vždycky platí vracák = bezpečí. Výjezd do velkých rychlých vln, pode mnou zatáčka se skálou, na kterou navaluje proud. Co teď? Rychlost, náklon, odhodlání, opakuju si, i když toho posledního moc nemám… Zůstat tu ale nemůžu, vyrážím a kritické místo překonávám bez ztráty kytičky. Myslím, že jsem nebyla jediná, kdo si v té chvíli oddechl :D Hned nato stavíme a jdeme si prohlížet místo, které má na tabuli u cesty označení III+. Budí respekt. Tady si stopu nevolím sama, ale najíždí mi Oskar. Pohledem hypnotizuji balvany na začátku těžkého místa. Hrc! Jeden malý jsem přehlídla a málem krysím ještě nad peřejí. Fujtajbl, tohle bych proplavat nechtěla. Radši nasadím tempo jak motorová myš, prostřelím všechny bubláky po cestě a těžká peřej je úspěšně za mnou. Hustý. 

Pár lidí končí dřív, mám toho dost, tak zbaběle prchám z řeky. Zato Azamat má energie na rozdávání a pokračuje s ostatními dál. Já už se těším na večerní relax s grilováním a palačinkama 

V neděli pořád prší. Kouknu na řeku: je hnědá a vody je fakt hodně. Za hodinu prý stoupla o dvacet kubíků a blíží se maximu. To rozhodně nejedu. Naštěstí mě Vláďa s Oskarem přesvědčují, že pojedeme aspoň lehký úsek od přehrady. Přibíráme Azamata a vyrážíme. Vody je hodně, občas dělá nečekaně pěkné vlny, ale je hodná, tak aspoň pilujeme vracáky. Úsek, kde jsem se v pátek při 3× menším průtoku bála, projíždím pozadu a bez pádlování. Párkrát se ještě krátce pohoupeme na vlnách, balíme mokré stany a vyrážíme domů. Cestou obhlížíme slalomku, závěrečný válec se rozrostl přes celou řeku a vypadá děsivě. A ti blázni tam jeli! S řekou se loučíme pohledem z mostu na úplně plnou soutěsku. Snad se do ní někdy podívám i z vody – za nižšího stavu a až budu umět eskymovat. Byl to parádní prodloužený víkend se skvělou partou – ještě nejsme doma a už se těším na další výjezd, na Soču. 

Srpen: Než jsem se odhodlala článek poslat ke zveřejnění, ocitla jsem se na Salze znovu (ostatní jeli na Čerťáky, tak nám Hanka M. zorganizovala kanál, ze kterého se vyvrbila Salza). Salza je pořád krásná, s mlhou po dešti až mystická. Vody bylo málo a kluci byli tak hodní, že nás vzali do soutěsky – fakt bomba. Zase to nebylo bez krys a mám i další restíky: necvaknout se na konci slalomky a odhodlat se skočit ze skokánku. Asi tam ještě někdy budu muset jet 

Poslední update z června 2021 – po další Salze v květnu Díky Marušce a týmu princezen jsem zvládla konec slalomky, tak ještě ten skokánek 

Lenka Matěchová

««« Předchozí text: ČPV Jihlava a ČPV Svratka 2021 Následující text: OLV 2021 »»»

Vladimír Wrhel | 17. 6. 2021 Čt 13.11 | WW, Společenské akce | trvalý odkaz | tisk | 975x