Úvodní obrázek

Kajak VUT

Pračka na Vysočině

„Život začíná tam, kde končí vaše komfortní zóna.“ (N.D.Walsch)

Člověk (kajakář) se k vlastním hranicím může přibližovat pomalu, opatrně, občas je kontrolovaně překročit. Nebo taky nečekaně spadne do osmikubíkové pračky. A o tom je tento příběh … :-)

obrazek

Předpověď vypadá že by to v týdnu mohlo téct a jelikož i ostatní mají zálusk na nějaké zimní splutí tak sem ve střehu. Hydrologické modely ukazují hlavně na čtvrtek a pátek a tak skládáme pětičlennou skupinu, sraz ve čtvrtek v 9 na loděnici. Vážem lodě, a po poradě vyrážíme na horní Doubravu. Cesta ubíhá hladce, a po příjezdu k rozvodněnému potoku to vypadá slibně.

Přijíždí olomoucká sekce, jdem do hydra. Na začátku obnášíme dvě nízké lávky, teče to svižně, občas nějaký vracák, kámen, zpěněná vlnka – zkrátka krásná voda. První stupeň Mikšova jáma nám nedělá žádný problém, pod ním obnesem tři stromy v jednom místě a pokračujem dál. Přijíždíme k soutěsce a jdem nakoukávat.

Potok se tu prořezal skalním masivem a vznikla skalnatá soutěska asi 10 m hluboká, 20 m dlouhá a v nejužším místě kolem tří metrů široká. V ní je peřejnaté esíčko končící malým stupněm, kde voda padá prudce doleva, tam se odráží od skály zpět doprava a pod stupněm sa motá ve velkém kolovadle (to sem nevěděl dokud sem v něm neskončil). To celé ve svislé skále. Následuje patnáctimetrová rovná (ale svižně tekoucí) voda a pak třímetrový vodopád. Vodopád vypadal v pohodě, ale když sem poprvé viděl to esíčko shora, tak mě napadlo, že je to naprosto šílené.

Zespodu to vypadá o poznání přívětivěji (závěrečný skok do pračky není vidět) a tak se uklidňuju a jdu do lodi. Sjíždím blíž k soutěsce a čekám na Zava. Mezitím to jel Adam – bez potíží. Jede Zav – projel. Jedu já – v peřejnatém esíčku mě to vynese, zpomalí, ale pokračuju dál k šikmému (a důležitému) boofu. S malou rychlostí a ne dostatečně vpravo mě šikmý proud natáčí už ve skoku.

No nic, tak se sbalím na eskymáka, zaberu, dostanu nad hladinu jen půl hlavy, nadechnu, procedím vodu se vzduchem (sem stále v klidu), znovu tam padnu a říkám si že chvilku počkám až mě to vyplivne. Druhý pokus – cítím jak to loď otlouká koncema o skálu (moc místa tu není), zas jen vodovzduch s podílem vzduchu menším než by mě bylo příjemné (teprv teď mě napadá že to možná vyeskymovat nepujde). Tak znova sbalení, pračka, čekání na trochu klidu, zaberu – jen půl hlavy a vodovzduch (mě se nechce krysit!!!). Čtvrtý pokus, vzduchu už moc nemám (ale stále v klidu, protože to mám natrénované z bazénu a Zátopka), opět neúspěch. No dobře, tak s lodí to odtud nepujde, budu to moset zkusit bez lodi.

Pouštím pádlo, strhávám šprajdu, opouštím loď. Kotrmelec, čekám až mě to vytáhne k hladině – nádech, a – skála! Pod ni nechcu, odstrkávám se, opouštím kolovadlo, zjišťuju situaci – přede mnou 15m rovné svižné vody. Sem u pravého břehu, potřeboval bych na levý kde jsou ostatní.

Během půl vteřiny zhodnotím, že to nedám, a tak pluju podél pravého břehu a hledám pevný bod. Vybírám kámen na břehu, chytám, zastavuju plutí a vytahuju sa z vody. Koutkem oka zachytávám loď, která stále dělá kotrmelce v pračce. Vylézám trochu výš na plošinku, chladná voda proniká do helmy a zamražuje mozek. Připadá mě že do deseti minut zmrznu.

No co, to není úplně málo, tak zkusíme, jestli sa odsud dostanu. Průzkum a porada s protějším břehem ukazují že nahoru, doleva a doprava je to beznadějné. Takže buď proplavat vodopád, nebo traverz. Vodopády mě nikdy nelákaly ani s lodí, a tak kluci na protějším břehu budují zajištěné stanoviště na šikmém, ledovatém a zasněženém svahu. Mezitím loď opustila pračku a opřela se o skálu kolovadla. Adam si dává druhý průjezd, nedaří sa mu ji ale rozumně přetáhnout a tak ji pouští vodopádem. Kluci mě hážou házečku, na druhý pokus dolétne, držím se jí a skokem šikmo proti proudu překonávám část šířky toku, zbytek mě přitahují kluci a nad vodopádem vytahují na břeh. Díky! Adam vyrazil lovit loď, mě podruhé zamrzá mozek, kluci demontují zajištění (od začátku nakoukávání po sem tak hodinová operace).

Někteří pokračují od vodopádu, někteří obnáší až k zatáčce. Tam čeká ulovená loď (díky!), ale nemám pádlo. Po poradě s Marou a mapou vyrážím lesem k vysedačce. Je krásně, místy jdu po zeleném mechu, místy kloužu po ledu, někde křupu sněhem a někde čvachtá bláto. Prostě idylka na tahání lodi za sebou po louce. Ani zima mě kupodivu není. Na vysedačce nikde nikdo a nejsem si jistý jestli to měl být horní nebo dolní mlýn, a tak nechávám loď u dolního a chodím okolo. Jenže moc daleko, a tak než se s Ondrovou řidičkou Květou potkám, a přependlujem s autem k ostatním tak je moc pozdě na Stvořidla, které byly v plánu jako druhá řeka. Vyrážíme proto k domovům a sčítáme ztráty – tři krysy, jedno uplavané a jedno zlomené pádlo.

Poučení:

Až tam pojedu příště, tak soutěsku nepojedu, protože následující část byla podle ostatních opravdu pěkná. Ale až budu mít splutou druhou část, tak … :-)

Zhodnocení:

Nečekal sem pračku. Zpětně za kombinace tohoto počasí a nemožnosti do ní hodit házečku bych to nejel. Jinak sem si po dlouhé době opravdu dobře zakrysil, takže spokojenost. Uplavané pádlo je jen malou cenou za velké zážitky.

Majkl Krysič


  • Trasa: Bílek – jez Točitý vír (Majkl jen po soutěsku)
  • Na vodě: 3,7km
  • Vodní stav: 8,1m3 ; 159cm (vodočet Bílek)
  • Skupina: 5+2+1 kajakářů
  • Charakter: svižně tekoucí WW3, pračka v soutěsce, dál sem nejel (Zav: pěkná nezáludná WW3–4 až k železné lávce na levém břehu)

Doplnění od Adama Rozlejára

V piatok som tiež vyzkůšal pračku, síce iba v móde predpierka (4,8m3); ale tiež dobre. Výsledkom bola modrina na lopatke, nový šrám na helme a nasledujúce poznatky:

  1. Keď je menej vody, nesnažiť sa boofovat cez ten pravý šutr.
  2. Dá sa tam vyeskymovat.
  3. Keď vyeskymuješ, dá sa odtiaľ vypádlovať.

A našlo sa aj uplavané pádlo!-)

A ještě jedno doplnění – od Majkla

Při převážení auta sem asi dost spěchal a došla mě pokuta z úsekové měření v Bílku (od vysedačky směrem na Chotěboř). Takže bacha i na tuto druhou pračku (na peníze :-D ).

««« Předchozí text: Kudla a Volejník na Vrbovci

Marek Kaleta | 10. 2. 2021 St 18.59 | WW | trvalý odkaz | tisk | 249x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
reaguj[1]
Lucka 10. 2. 2021 St 21.25

Pěkné počtení, pobavilo, hlavně že všichni a všechno vyplavalo a užili jste si to:-) Pračka na peníze je teda záludnost 8-)

reaguj[2]
Zbyňa 11. 2. 2021 Čt 08.43

Krásný článek :-)

reaguj[3]
Dan 11. 2. 2021 Čt 11.38

Pěkné jarní rozpádlování…

reaguj[4]
Oskar 14. 2. 2021 Ne 20.54

Hustý počteníčko! Respekt!!

reaguj[5]
Sehny 15. 2. 2021 Po 09.59

Krása!

reaguj[6]
Armáda 15. 2. 2021 Po 21.45

no nikdo to tu nepíše, tak to napíšu já…

„Doplněk k poučení.“

Zejména v zimě (ale ne jen tehdy) je totální píčovina nechávat si pendl aut až „napotom“, když mám řidiče… + vždycky je dobré si zkontrolovat, kde máte všechny klíče od aut a tak. :-D

reaguj[7]
prase 17. 2. 2021 St 06.03
reaguj[8]
prase 17. 2. 2021 St 06.09

…soryjako, seto kamsi ztratilo.. Po bitvě je každý Armáda.

reaguj[9]
Adam 22. 2. 2021 Po 13.55

[8] prase: On to „nekdo“ hovoril aj pred bitvou…ale bol prehlasovany..

reaguj[10]
Dan 24. 2. 2021 St 07.23

Úplná blbost to není pouze v případě, že (zvláště v zimě) se na vodu vyráží pozdě a hrozí zatmění na vodě. To radši zatmím na vysedačce při čekání na pendl…

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.