Kajak VUT

Moje první Trnávka...

Začalo to jednou večer doma nevinným dotazem Ondry: „Nechceš s náma na Trnávku?“ „Neblbni…Já?“ Hlavou mi prolétnou všechny zvěsti, které jsem kdy slyšela o démonické Trnávce. „Na to ještě rozhodně nemám a stejně nemůžu, přes víkend jsem na svatbě…“

A kdo by se nechal naladit… 7.-8.9.2013 – VOLNÝ TRÉNINK pro všechna plavidla

Nicméně záhy se ukazuje, že svatba přece nezabere tři dni a nejkratší cesta z Krkonoš do Brna vede přes Želiv. Vedle šatů, šminek a vysokých podpatků tak balím hydro. Zavrhuji oddílový Redline a s tím, že na Trnávku potřebuji pořádnou loď, si půjčuji Ascento. Pouze lehce mě přitom znervózňuje, že Ondra i Pavel si půjčují velké lodě… V sobotu večer se i přes démona alkoholu a dvě a půl hodiny zpožděný autobus dostávám do Humpolce a následně až ke kanálu. Ondra se mně ve tmě pokouší ukázat kanál, asi abych neměla příliš lehké spaní…

Ráno nesměle vykukuje sluníčko, krásný den pro sebevraždu. Kluci zakupují splutí, já zatím váhám, obhlížím suchý kanál a v krku mám jak na Sahaře. V půl desáté se začíná pomalu valit voda. Během chvíle dosahuje příjemné výšky hladiny s krásnými relativně nezáludnými vlnami. Bohužel stoupání pokračuje a to, co se v kanálu vytváří způsobuje podivné svírání hrudníku, žaludku a vlastně celého trávicího traktu. Inu jak tvrdí Miro: „ Nejdůležitější je se na to po ránu pořádně vysrat.“

Poté, co poprvé vidím projet kluky, přeci jen sesbírám třísky, které zbyly z odvahy. Železné překážky ani drsný beton nevypadají po přikrytí vodou tak strašně. Nasedám (později zjišťuji, že mám na kolenou solidní otlaky, tak silně jsem se do bortů ještě v životě nezapírala) a za Pavlem se řítím osudu vstříc. Morál mi dodává pohled na Šárku, která na břehu svírá házečku. První cákanec do obličeje a hop přes hříbek. Vida ono to jde! Probojovávám se za Ondrou do vracáku srdeční tep klesá, riziko infarktu se snižuje, chytám další vracáky.

Jenže tady není ani vracák oázou klidu a míru! Pulsuje to, člověk pořád někam cestuje… Další z vracáků mě pustě vyhodí na rozhraní a už jedu jako první! Bojuju o rovnováhu, vracáky s přehledem míjím, stejně jako výstupní místo v polovině kanálu. Vlna, nádech, vlna nádech, vyrovnat, zabrat, válec, vylehnout, eskymák, poslední vlny a je tu konec! Čekám na kluky, najednou vysmátá jak lečo. Tak se to snad dá i přežít. Zjevují se kluci a já se chystám na vysednutí. Tak nic, zcela záměrně jsem zapomněla na Niagáru. Rozpádlovat, pokus o boof. Skok v pohodě, prakticky nic to není. Proč je to WW5? Rozuzlení přijde v zápětí, když mi pod lodí vybublá karfiol.

Vysednout a tradá nahoru, protože „za chvíli to přece přestane týct“. Druhá jízda je snadnější, alespoň do té doby, kdy se mi povede trefit pneumatiky, na kterých tu a tam někdo relaxuje a bez rychlosti spadnout do válečku, který si mě chvilku podrží. Po druhém eskymáku ho opouštím a v nejbližším vracáku, zjišťuji škody na francouzské manikůře. Spodní úsek najíždím pro jistotu blbě už od začátku, takže vám můžu říct, že trvá přibližně 5–6 eskymáků a dá se sjet i pozadu. Nejnáročnější je vynášení lodi nahoru, a tak napotřetí zahajuji už pod hříbkem, který si mě po „neboofu“přitáhne zpátky, po následném eskymáku sjíždím skluzavku pozadu, mám pocit, že nemám žádnou sílu, kvedlám v lodi a tak záhy eskymuji znova. Po vyzvedání mám pádlo ještě listem vzhůru, když do mě najíždí další kajakář a já mu pádlem způsobuju elegantní bouli na čele těsně pod kšiltem helmy. Abych nevypadla ze cviku, jdu pod vodu znova. Vlní se to, háže to… Ale co to? Eskymák napravo nefunguje, nalevo taky ne. Ztrácím dech i morál a už plavčím. Rozhodně nechci proplavávat ten válec přes celou řeku, takže makám ke břehu, kde zmermomocním okolo procházejícího kajakáře aby mě vytáhl. Loď si koluje ve vracáku, odkud ji pouhých pět lidí hladce dostává.

Dávám pauzu a najednou to jde. Poslední jízda konečně bez ztráty kytičky. Teď je mi líto, že voda už padá. Když si člověk trochu zvykne, tak už to není boj o život a začíná si to dost užívat. Tak nashle v květnu, Trnávko!

Do Vávry Hradílka máme ale ještě daleko

Text: Hanka

Fotky: Šárka

««« Předchozí text: Křižánky 2013 Následující text: Tréninky - podzim 2013 »»»

Kuba | 28. 7. 2013 Ne 18.36 | Trening, WW | trvalý odkaz | tisk | 1516x