Kajak VUT

Vive la France!

31.5 Pátek

Na loděnici balíme a poměrně brzo vyrážáme. Hermes nakoupil už předem, a tak vyrážáme směr Praha. Ladíme spací místo a vyhrává Tomův domeček ve Waldorfu. Cesta ubíhá dobře, po půlnoci sme tam. Ranní plán na včasné vstávání nikoho nenadchnul. 

1.6 Sobota Chéran

Nikdo nestává, takže to ani já nedramatizuju. Odjížďáme až před desátů, cesta jde sice dobře, ale k Chéranu stejně dorážíme kolem čtvrté. Což není až takový problém protože to má být lehká WWI-II s krásným kaňonem. Na nasedačce je drsná peřej ale nasedá se až pod ní.

Svážím Vegana a dostávám instruktáž na blinkry na kruháči – ve Francii se má už před kruháčem blikat podle toho kam člověk pak jede, a dokonce na to mají i kamery. Vodu jedem ve skupince s Kobrů – je to první voda, neznámá soutěska, a protože Kobru znám tak mu zakazuju hraní. Ale nebylo to úplně potřeba, soutěska byla hladká, plynulá, s mosty porostlými břečťany, vodopádky ze stěn, bez záludných míst a stromů. Na vysedačce grilují hluční technofrancouzi, my však jedem do kempu – je zavřený. Očividně ale funguje, jen se do něj nejde dostat. Žádné telefonní číslo, zvonek, nic. Zkoušíme náhradní místo – to je malé a obsazené. Dvě Belgičanky co tam už parkují a vaří večeři znatelně nervózní, když na poloplný plácek 20×8m dorazí banda patnácti kajakářů v pěti autech a začnou šmejdit po okolí kde by si Kobra mohl uvázat hamaku. Není to ale dobré místo a tak odjíždíme, Belgičankám se očividně ulevilo. Jedem z5 na vysedačku, a rozbíjíme tábor u rybníka – je to tu sice zakázané vyloženě značkou, ale podle Veganů na jednu noc prý člověk može přespat kdekoliv. Hubajz prudí svou posádku při vaření – byl tam nějaký problém s prkýnkem, pak sa mosí uklidňovat rumem a objímáním. Večírek je poklidný – pijem zázvorový čaj a hledíme do zapálené svíčky (vylovené na Balkánu). Jdu spat brzo, týden je před náma.

2.6 Neděla Fier

Začátek peřej jako Bunkry na Soči.

Ráno vaříme míchané vajíčka – máme lepší jak sousední vařící skupinka. Po okolí putuje toulavý pes – šmejdí opatrně, ale systematicky. Poslední vyspává Hubajz – jdu ho budit lechtáním travinou na uchu. Ladíme co pojedem a volí se Fier. Během svážení aut děláme průzkum těžšího místa – shora to není moc vidět a tak slézáme až k řece – není to těžké, připomíná to Bunkry na Soči. Další těžké místo identifikujem podle mapy v zatáčce.

Pak zahajujem přesun na nocoviště – od Veganů máme tip na přespání u jezera kde by to mohlo jít, jedem tam vyhlídkovou trasou. U jezera to vypadá božsky, ale je tam zákaz kempování a značné pokuty. A první posádka už našla kemp s vtipným majitelem, takže opouštíme jezero a míříme z5 do kempu.

3.6 Pondělí Dranse+Giffre

Dranse – Horní hranice obtížnosti co jde jet na oči.

Giffre – Vstupenka do soutěsky vypadala jako nepříjemný váleček, ale ukázal se jako snadno překonatelný.

V Samoens nádherná lipová alej. V úseku nad válečkem Sandra nečekaně krysila v 30cm rovně tekoucí vody, ale nebylo to nic dramatického. Váleček vypadal hrozivě, proto sem ho přenesl (jako jeden z mála), ale zpětně viděno nebyl vůbec nijak zákeřný. 

4.6 Úterý Le Isere

Slalomka na Le Isere je jako Trnávka bez betonových stěn.

Po vydařeném večírku je trochu horší vstávání, ale jde to. Na snídani tentokrát nemáme míchané vajíčka, ale francouzské sýry s francouskou obří bagetou, francouzskýma olivama a francouzskou hořčicí – náhodný výběr ve francouzském supermarketu byl skvělý. Balíme na přejezd přes sedlo. Po cestě nakoukáváme – vypadá to nenáročně – rovná tekoucí voda. Při dalším nakoukávacím místě potkáváme místního raftaře a ten nás upozorňuje na stromy – to mě znervózňuje. Na nasedačce je kemp a slalomka ze které jde respekt. Vrch je prakticky bez vracáků, těžké místa, takové splachovadlo. Zato za mostem je mnohem víc vracáků, ale všude pořád silný a rychlý proud. Každý jede odkud chce – Kobra úplně shora a i on říkal že nenajel kam chtěl. Já šetřím síly na úkor zábavy a proto sedám pod mostem a pokouším se o co nejvíc vracáků  – ale proud je proklatě silný a široký, takže jich moc nechytnu. Přirovnal bych to k Trnávce bez betonových stěn. 

Následuje vlastní řeka, která je ale docela bez vracáků, stromy podle raftaře sem ani nezaznamenal, až Střecha říkal že to byly ty nahoře na kraji – šly v pohodě objet. Od Gothardu pak část skupiny vystupuje a dál pokračuje jen jádro 2×4. Je to tam podstatně těžší, náročné dlouhé peřeje a krátké ještě těžší místa. Začíná poprchat. Velkou peřej s molem nakoukáváme – Tom přenáší, já hodně vpravo na jistotu. Pod tím je další místo – není do něj uplně vidět – Střecha má plán traverznout doleva a okouknout to z vracáku. V průběhu traverzu ale mění směr a jupí hupem sa chytá vpravo. Vystupuje, vytahuje házečku a prodírá se nám po břehu sdělit že je tam váleček Prší jako u konve – voda je ještě hůř čitelná, ale žádné tak těžké místa už tam nejsou. Na vysedačce pořád prší – testujem přeslékání pod markýzů – je to dobré, ale už přestalo pršet. Spíme v kempu u slalomky. Hubajz vaří a posádka je na něj hubatá. Ochlazuje se a tak pod plachtou natahujem plachtu na trávu a zahajujem večírek vleže.

5.6 Středa Le Isere

Opáčko Isere – každý jede odkud chce. Já a Tom si dáváme slalomku – po včerejší zkušenosti jdu na to z respektem, ale naplno s cílem chytit co nejvíc vracáků. Hubajz nás jistí v posledním vracáku s házečkou na břehu – tím máme pokrytou záchranu. První jízda byla dobrá, a ještě dáváme jednu. Druhá jízda byla pro mě uplně božská – konečně se mě podařilo opřít se do toho silného, dravého proudu a traverzuju jak Kudla s Volejníkem. Ale chcem šetřit síly a tak s Tomem přejíždíme na vysedačku úseku 2 (Hubajz odpočívá v kempu). Zjišťujem co tam je a nakonec to nejedem – popis peřejí z DKV a anglického pocitovníku nám připadá až příliš dobrodružný. Když už tam sme tak to aspoň zkusíme nakoukat – Hermes vyráží k mostku nad soutěskou, a já pak se pak prodírám buší co nejdál to jde. Z toho co vidíme to nevypadalo tak strašně – sice soutěska s proudem, ale široká, laminární, přehledná (fotky archivovány v galerii). Příště už by jsme to mohli dát. Následuje přejezd, cestou nakupujem v Carefouru – opravují v něm světla stylem ze kterého by bezpečák omdlel. Přejezd půlíme svačinou -na plácku s výhledem na Mont Blank v oblacích, ale ten nikoho nezajímá protože sme koupili naprosto špičkovou paštiku, sýry, bagety, salát, no prostě božké žrádlo . Dál po cestě míjíme kakaový potok, vlak napájený třetí kolejnicí a jiné zajímavosti. Plán spaní sa ladí on-line za jízdy – dříve nemyslitelné. Původně byl plán na kempovací místo, ale o kus dál je kemp a na švýcarské poměry docela levný tak končíme tam. Večírek poklidný.

6.6 Čtvrtek Furkarreus

Rund nur gruene grass, aber in Fluss viele Spass.

Ráno budíček zvonci krav. Balíme a jedem na vlak – mosíme podjet pod sedlem Furka, které je uzavřené. Vlak byl parádní zážitek – 15minut ve tmavém tunelu a člověk je v druhém údolí. Ladíme nasedačku, která je kousek za nádražím, pak pendlujem a ladíme vysedačku – parkoviště v Andermattu je na franky nebo aplikaci – nemáme ani jedno. Takže zadáváme půl hoďky zdarma a jedem jedním autem zpět k ostatním, kde to Mara to zkůšá platit ale ostatní to nezajímá a vyjížďajů, takže jedno auto zůstalo nezaplacené. Nikoho to ale nezajímá, skupinky už pomalu vyráží po proudu. Radek krysí, ale chytá sa. Výš to nešlo, bylo málo vody, a po několika technických peřejkách sa Furkarreus uklidnil a šel jet pohodlně na oči. Jediné nepříjemné místo byla balvanitá peřej pod mostem (asi u betonárky v zatáčce) – ne nebezpečné, ale nejasné průjezdem. Ke konci přibyly vracáky – už jen klidný proud.

Zvažujem druhů jízdu ale nakonec dem k čertovskému mostu – vskutku pekelné místo , samozřejmě nejetelné. Pěšky procházíme soutěsku, most, vojenské tunely, vyhlídku i kříž. Po procházce vyrážáme ke kempu, ale špatným směrem, tak postupně potkáváme ostatní auta v protisměru. Dál během přejezdu v horském sedle nacházíme částečně zamrzlé jezero. Někteří si tak posouvají výškový rekord v eskymování. Kemp sa mění na kempovací místo, ale je hodně vysoko v serpentýnách. Po tak dvacetiminutovém stoupání do serpentýn dorážíme na pěkné místo s kamenů vanů, a legendární švýcarskou Kompostoi. Rozjíždí se gril a grilujem švýcarské masa v akci – i tak docela drahé. Koluje maso, chleba , 4 hořčice, dva saláty, dva sidery, cibulky, … Probíhá příprava na zítřek – načítáme DKV – překládá Tom němčinář, ale Lenka ho opravuje protože to má pročtené skrz naskrz . Podle souřadnic určujem těžké místa a zkoušíme si to zapamatovat – Lenka nám hrozí ranním zkoušením. 

7.6 Pátek Vorderrhein (Přední Rýn)

V noci sem spal jak zabitý – únava je cítit. Vůbec nevím že pršalo. Snídáme, balíme a jedem dolu do údolí k nasedačce. Během čekání na pendl sa tam stavijů dva borci a dávajů rady a popis úseku. Přední Rýn je opravdu mohutý a jde z něj respekt. Teda aspoň pro mě. Podle el. vedení a tvaru koryta jasně poznávám včera zmiňované místo kde byl psaný vlevo sifon, ostatní se přitom vesele přihlouple kochají krajinou. Moje nervy!!! Ale nijak to tam netáhlo, takže asi v pohodě. 

Černou díru nakoukáváme – je jetelná i vpravo, kde je jen menší váleček s jazykem. Před námi to projíždí rafty, tak jedem taky. Lenka jela půlku naslepo a skončila v jupídíře – ale ta ji hned pustila. Pokračujem dál, v jednom místě projíždíme zatáčkou kde se proud promíchává a kolem lodi se mě otvírají malinkaté vírky, karfioly a díry – to není nic pro mě, proklatě! Jen Mára vypadá že si to užívá – na vysedačce si stěžuje že s ním nikdo takové krásné řeky nechce jezdit  .

Přejíždíme do kempu u Isary a sme tam první – nevíme jak rozmístit stany a tak zatím jen vaříme na lavici pod stříškou, a vzniká tady heslo zájezdu „Vive la France!“ které je nutné pronést při každém přípitku. Vaříme těstoviny s tuňákem, fazolkama a půl litrem vína (do receptu) a půl litrem vína (do nás) a příležitostí na přípitek je nepočítaně.

8.6 Sobota Isar

Ráno nikam nejedem – přijede pro nás taxi které nás vyveze na nasedačku Isaru. Děláme fotku celé skupiny a jdem na vodu. Nejdřív si říkám: „To je docela dobrá voda!“ Pak si říkám: „To je asi nejlíp investovaných 250,Kč v životě“ (poplatek za taxik). A pak si říkám: „Tak 350,–“ … Tak 400 … Tak 450 … " – (započtení opotřebení lodi při trefování šutrů ve vracákoch ). Ale stojí to zato – voda čirá, předvídatelná, vracáků mraky (platí pro moji malou loď), počasí špičkové, příroda nádherná, skupina zkušená, energie dost. 

Drobně sme se zadrhli v soutěsce – zaplavala Pája zrovna když sme chtěli zastavit a jít do bočního kaňonu. Záchrana včetně kontrolovaného plavání, přetahování lodí na házečkách, a přesunu lidí proběhla poměrně profesionálně, ale kaňon měl tolik vody že byl neprůchodný. Zkoušíme to pak ještě v jednom, kam se dostáváme podstatně dál, ale končíme v odvoďňovací štole která ústí na pozemek nerudného sedláka. Hubajz s ním diskutuje o krásách jeho pozemků, ale neuśpěšně, tak rači mizíme.

Končíme docela brzo a tak s Tomem, Radkem a Márů jedem na pěší turistiku – soutěska s lávkami a hliníkovýma mostama – je to neuvěřitelná stavba v ještě neuvěřitelnější přírodě. Večer grilujem, Kobra dělá Kobráky, pak praží mandle a já peču vafle.

Na 20m Isaru chytíš tolik vracáků jako na 20km Předního Rýnu.

9.6 Neděla Loisach

V noci deštík – no spíš bouřka, spáči bez stanu suší nejsou. Ráno snídaně jen ze 3 vajíček – víc není. Rychlé balení v deštíku a odjezd na Loisach. Ten má hodně vody (poznámka redakce: jde o střední stav, který tu z účastníků dosud nikdo neviděl, vždy jen nízký) – ze slibované technické kličkovačky je technická splachovačka. Ráno se řešilo jestli to pojedem dvakrát nebo třikrát, ale po celém týdnu pádlování už jsou všichni unavení (kromě Vládi a Máry), takže jsme to nakonec jeli jen jednou. Posádky se balí a rozprchávají na různé cíle – Michov, Praha, Brno. My cílíme na odpočívadlo kde vaříme kuskus – při čekání diskutujeme jak v domácích podmínkách dělat sušené rajčata v oleji- v podání Vládi a Máry to končí upravenou sušičku na prádlo s CO2-metanovou atmosférou v teplovodivém vaku. Pak cesta ubíhá až do Brna, kde se v deset večer potkáváme tři auta na loděnici. 

Loisach je jako turistika přes Cejl – nebezpečí vidíš na každém kroku, ale když jen projdeš tak je to vlastně v pohodě.

Stručná rekapitulace řek

datum/úsek/obtížnost/stav(absolutní/relativní)

• 1. 6. Chéran [Alby – Rumilly] WWI/II (III) 15 kubíků ◀ zelená soutěska
• 2. 6. Fier [Dingy – Pont de Brogny] WW II/III 19 kubíků ⬇ na začátku bunkry
• 3. 6. Dranse Parcours Classique WWIII/IV 25 kubíků ◀ vlny, válečky, řezání stromu
• 3. 6. Giffre [Sixt – Samoëns] II-III(IV) 55 cm ◀ úzká vysoká soutěska
• 4. 6. Isère 32 kubíků ◀
• Stade National de Canoë WW IV
• → Landry WWII/III
• → Aime WWIII/IV
• 5. 6. Isere 37 kubíků
• 6. 6. Furkareuss [Realp – Andermat] 16,3 kubíků ◀
• 7. 6. Vorderrhein [Ilanz – Reichenau] WWII/III130 kubíků ◀
• 8. 6. Isar – Oberste WWII/III 140 cm ◀
• 9. 6. Loisach – Griesenschlucht WWIII 14,5 kubíku ◀

Recepty:

Kajakářské francouzské těstoviny

• Suroviny: 400g těstovin (vrtule), tučňák ve vlastní šťávě 260g, fazolky 455g, 1 pesto zelené ženevské 190g, sůl pepř čili, 1 červená cibule, kousek slaniny (vyškvařit) 0,5l červeného vína + 0,5l na každého kdo vaří
• Postup:

1. Připít si vínem.
2. Dát vařit těstoviny, a připít si vínem.
3. Pak vyškvařit slaninu, až bude pěkná tak na ní osmahnůt cibulu.
4. Připít si vínem, přidat fazolky , orestovat a postupně přidávat víno aby sa nepřipalovalo na pánev.
5. Připít si vínem. Pak přidat tuňáka, prohřát, přidat pesto a smíchat s předem uvařenýma těstovinama. Na konec si nezapomenout připít si vínem.
6. Podávat za tepla, hodí se k tomu nečekaně víno.

Kobráky

Pozor, recept od Kobry!

• Suroviny: Smícháš to co máš a máš pocit, že by se to mohlo k sobě hodit.
• Postup: viz Suroviny

sepsal Majkl

««« Předchozí text: Plán na rok 2025

Marek | 28. 3. 2025 Pá 15.14 | WW, Společenské akce | trvalý odkaz | tisk | 52x