Kajak VUT

Piemont 2018

Po několika letech pádlování, trenálů, akcí tuzemských aj zahraničních, litrech nalokané vody i vypitého rumu je to konečně tady – jedu do Piemontu! Do toho magického místa plného neskutečně krásných, náročných, nebezpečných řek a potoků. Místa o kterém kolují příběhy plné zlomených pádel, potopených lodí, naražených kotníků, vykloubených ramen, sifonů, kapes, válců, ale taky vodopádů, nádherných peřejí, skluzů a úžasné krajiny. Místa vzniku legend o spoustě členů oddílu. Místa, kde existuje pravá, syrová, nespoutaná divoká voda. Hodně se těším, moc se nebojím a beru si vlastní maličkou loď .

DEN 0

Sraz je plánovaný ve 4 na loděnici, odjezd v 5. Odjíždíme o půl šesté, míjíme bohnické Tesco a kvůli úspoře času zastavujem v menším mikulovském. To je plné poláků a má poloprázdné regály, ale nám to stačí a za 20min pokračujem. Po cestě poprchá, míříme přes Esterreich a Reich do Švýcarska k „tunelu“, v půlce sa střídám s Klouzalem. Po cestě tankujem aby sme dojeli k bezcelní benzince ke které šplháme prudkýma serpentýnama. K tunelu dojíždíme něco před druhou a nalézáme milé překvapení od našich přátel z WE – bedničku plnou zásob Jdeme spat, Olomoucko-Opavsko-Pražská posádka (Armáda, Doktor a Zvíře) dorážajů chvilku po nás, Hradečáci spí na protější straně údolí.

DEN 1

Ráno rychlá snídaně a s půlhodinovým zpožděním dorážáme k benzince, kde už na kávě čekají Marťas, Čaroděj a Aleš. Tankujem plnou, aj do kanystru, a nakupujem lihoviny v bezcelním obchodě, Kobra nakupuje nože. Vyrážáme na první řeku – Inn má málo vody a tak sa posunujem až na Moesu. Po cestě stavíme na benzině, kde kupujem dálničku, Juraj ju od-lepuje. Vyměňujem kuřáka Fíka za nekuřáka Aleša a vyrážáme dál. Mazané švýcarské dálnice si užívám jen asi 10km před tunel San Bernardino, kde sa chytáme do zácpy. Objet sa to rozumně nedá a tak popojíždíme až k tunelu a nahoru přes passo – před nama jede velký třínápravový anglický karavan s tlustýma německýma důchodcama – chvilama to vypadá že nevyjede, chvílama ryje v serpentýnách v asfaltu rýhy, ale po třech hodinách utrpení sa dostáváme za tunel a dem na vodu. Na Moese jedem krátký úsek, v peřeji u Vodníka krysí Fík, ale nasedá a pokračujem na vysedačku.Ještě za světla přijížďáme do „parku“ a vaříme. Čaroděj přejížďá Klouzalovi pádlo. Po chvilce přijížďá Švýcar, kterému to tu patří, smlouváme cenu za 30E za všechny.

DEN 2

Ráno prší, vstáváme a smažíme vajíčka. Přijížďá Švýcar, balíme, Fík sa ide loučit a Švýcar je rád a říká, hlavně ať sa nevracáme . Přejížďáme na Verzascu, Fík svážá auto, my sa dělíme na 2 skupiny a vyrážáme. Jedem, čumákujem, moc mě to nejde. Děsím Juraja uvíznutím v pidiválečku, ale pouští mě. Ke konci je peřej Tobogán – vypadá dost drsně se třema válcama. Juraj jede na jistotu, Marťas ve druhém válci svícuje a kvůli spadlé šprajdě dole v laguně krysí – teď už ta peřej vypadá o dost drsnějc. Jede Čaroděj, kterého to vytahuje z lodi – teď už ta peřej vypadá uplně brutálně! Sedám do lodi a jedu – ale moc středem, padám do díry, o prsa vietnamské dívky míjám ve velké rychlosti kameně, v prostřed eskymuju a spodní válec dávám vpravo – sem OK. Jede Kobra – psycho průjezd, dolu to vypadá že si rozseká hlavu o kameně, ale praská mu jen pádlo. Vysedáme o kousek níž. Někdo jede znova, ale mě to stačilo. Přejížďáme mrknout na Cannobino – má moc vody – táboříme v „altánku“. Vaříme, jíme, odpočíváme, mravenci útočí na kuchyň, ale jsou odraženi. Jdu na procházku k lázňám, pak nahoru k stanu-kupoli a po hodině cestou z5 mě kluci sháňajů, kde sem sa stratil. Paříme s Armádou na kytaru, po půlnoci dorazila místní mládež a poflakuje se kolem – Armáda na ně vyrukuje s nekompromisním dotazem: “What are you going to do here?” a zjišťuje, že jsou to huliči a my jim kempujem na jejich oblíbeném místě.

DEN 3 Snídáme vajíčka a pak přejížďáme na Mastallone. Sedáme na vodu a čekáme až vypadnou angláni, kteří sa strašně dlouho rozpadlovávají ve dvou vracácích – tak na ně kašlem a jedem. Čumákujem peřej Mixér – říkám si, co tu dělám a jestli to mám za potřebí, ale jedu – vrch OK, spodek padám do bordelu, eskymuju a žiju!!!. Ostatní taky v poho, někteří to zvládli aj zcouvat. Před sifonem vysedáme a táhnem to brutálním krpálem nahoru k autám. Řeší sa pokračování – Klouzal a nováčci chcou jet a tak to zase snášíme už menším krpálem pod sifon – sedáme na vodu a čekáme sa pod sifonem v kolovadle. Do soutěsky není vidět, jedem těsně za sebou – válec, válec a najednou vidím jak všeci sedí v pidivracáku a Klouzal něco zuřivě gestikuluje – v panice sa tam chtám taky a zjišťuju, že jen na všechny ukazoval ať jedem dál, že je to malý vracák. Tak jedu a za válcem už je klid. Dál už je to v pohodě, až za vysedačkou je brutální dvoumetrový válec – Juraj to prý kdysi jel když bylo o půl metru míň vody. Vysedáme, táhnem lodě náhonem a jedem do supáču MD – prodavačka nechce drobné. Přejížďáme na Eguu – Zkumavka nevypadá špatně, vodopád vypadá krutě – má moc vody. Pokračujem do kempu „Carcoforo“, Olomoucké auto je u sprch, ale Marťas chce níž, kde není tolik kravinců a tak sa rozdělujem. Vaříme a natahujem plachtu, koluje Lambrusco z flašky, kolem běhajů kamzíci, sprcha za euro vyjde na dva, je kosa a dem spat.

DEN 4

Jedem nakoukat vodopád – má vody akorát a tak sa vracáme kousek nahoru a sedáme na to – vršek je šutrovatý a jednoduchý. U vodopádu potkáváme anglány, nakoukáváme, jistíme a pojednom sjíždíme – su vybátý, ale lezu do lodí a jedu, neúmyslně chytám vracák těsně nad vodopádem – z klidnou hlavou a Zvířetem na břehu vyjížďám, záběr přes hranu, uááááá – žuch – žijůůů. Někteří to jedou podruhé, Doktor neví co je strach a jede si to po nohách. Přenášáme šutrovatý úsek pod vodopádem a pokračujem – je to krásné, členité, pekelně těžké – hlavně na psychiku. Pár eskymáků, dvakrát přenáším. U druhého přenášení je šikmý skluz a dole dlouhý válec, na to kašlu, ale jede Klouzal, pak Aleš – oba OK. Jdu jistit s házečkou, jede Čaroděj – skáče trochu málo, ale ustál to. Říkám si – to vypádluje. Pak vidím jak ho to natahuje a říkám si: sakra,to asi nevypádluje … , a to už na mě řve: Házečkůůůů. Hážu, trefuju, tahám – nahoru to moc nejde, ale přiskakujů kluci a tahajů ho dopředu a ven. V jedné peřeji sa Juraj chytá do válečku – kluci mu hážou házečku, na které ho vytahují, ale zamotal sa do ní a projel na ní zbytek peřeje doufaje, že sa nikde nesekne – a nesekl sa. Poslední stupeň před Zkumavkou jede Klouzal – čistá stopa – a odhodlal sa Armáda – stopa ne tak čistá, ale dal to. Angláni konec přenáší, někdo z nich prý jel Zkumavku. Kdybych tu byl sám, tak bych polovinu Eguy považoval za nesjetelnou, ale když kolem mě stojí devět lidí a tváří sa, že je to v pohodě, tak sem to sjel relativně dobře a s čistou hlavou taky – nejhorší bylo vždycky sa odhodlat . Večer večírek v Carcoforu, víno, divný salát z celeru (nemám rád celer), Armáda s Fíkem řeší armádu.

Den 5 – flákací den! (jak pro koho)

Ráno řešíme plán – jet horní Sermenzu (Sermenzino), nebo sa poflakovat, nebo jet něco lehčího – dopadlo to, že půlka jede na Sermenzino a půlka sa poflakuje – vyložíme je na nasedačce a jedem do restaurace u kempu u přehrady, kde zabíráme místa u krbu a dáváme si kafe. Ke kafi dostáváme tyčinky a brambůrky, kterýma Fík zkušeně drobí při popíjení vína. A jelikož je čas oběda a kolem spousta obědvajících italů, tak pokračujeme vynikajícíma těstovinama. Po jídle vyrážáme najít zbytek – u mostu nejsou, ale slyšíme je níž, kde tušíme vodopád, a tak je předháníme po silnici a čekáme u výživného místa – prvojezdec Doktor nechytá vracák a opouští loď, která to projíždí sama, a pak ju pronásleduje po břehu a proudem dolu. Armáda těsně nad tím eskymuje (“prý nejrychlejším eskymákem, jaký kdy udělal”) a chytá sa do vracáku, vysedá a vynášá to znova kousek nahoru a na druhý pokus už má průjezd se kterým je spokojený. Navazujem lodě, ale domluva vázne, a tak Hradečáci jedou nakupovat, Armáda „nutně“ potřebuje 220V pro noťas tak jedou do jiného kempu, my jedem rovnou do Carcofora. Hradečáci z nákupů dojeli za nama, a večer sa objevují další vodáci – belgičani se dvěma dodávkama. Takže děláme mezinárodní večírek, učíme je česky, smažíme palačinky, opíjíme je gořalkou aj vínem a belgičani sa nestačí divit. Kobra sa jim snaží vysvětlit lingvistický vtípek „Lubricated like a fox“, ale je to beznadějné.

DEN 6

Ráno vstáváme v poklusu – sraz je domluvený v 11 na nasedačce Grondy. Na přejezdu potkáváme spoustu vodáků, co spali v druhém kempu, a na smluveném místě jsme 11:03, ale kupodivu tam ještě nikdo není. Dem čumákovat skoky u mostu, a když sa pořád nikdo noebjevuje, tak usedáme do kavárničky. O půl dvanácté už nám to ale nedá, a telefonický hovor odhaluje, že Armáda teprv vyrážajů z kempu protože mysleli, že sraz je ve 12:00 . Vody je v Grondě málo (nižší střední stav), ale jdem na to. Vynášáme lodě, Kobra pojede od mostu, my jdem výš – jak poznamenal Marťas „nesem to po cestě nahoru a korytem to nesem dolu“. Od mostu je to už lepší, a tak sa postupně propracováváme až do dědiny – tam čekají Aleš a Čaroděj, kteří fotí, a přidávajů sa k nám. Na horním skoku Doktor praská loď, Zvíře si rasuje kotník, a Marťas taky loď. Já sem ten horní nějak se štěstím zvládl, ale na dolním skoku (“Kohoutek”) tam padám jak brambor, eskymuju, a kutálím sa bokem přes hranu nejspodnějšího – naštěstí taky OK. Ti, co přežili, pokračují ke třem stupňům po soutoku – ten první chce jet Klouzal úplně vlevo a na třetí pokus sa mu daří epický boof. Druhý stupeň v pohodě a třetí končí mazaným tobogánem, ve kterém v plné rychlosti svištím těsně kolem skály – mazané . Jedem spát do altánu, smažíme řízky z mletého masa k bramborám, ale nakonec to smícháme dohromady a je to výborné.

DEN 7

Snídáme o5 vajíčka – (na příští akci sa budu moset zasadit o různorodější začátky dne . Jdem čumákovat Cannobino – má vodu a tak jedem nahoru a nasedáme v oslabení – Zvíře, Marťas, Kobra a Fík nejedou. Je vedro a praží slunko – příjemná změna oproti dešti a zimně minulých dní. Horní část je pěkná a jednoduchá – peřeje střídají klidné laguny, dáváme pauzu na sluníčku a pokračujem do druhé půlky, kde přibývá vody aj obtížnosti. Pokračujem až k Zwangpassage – nejde obnést ani pořádně nakoukat. První jede Juraj – OK. Pak Klouzal – OK. Pak my ostatní – eskymujem, vyleháváme a někteří jsou i cílem házečky. Nicméně jsme se dostali skrz a pokračujem k sifoništi – část soutěsky zablokovaná velkýma šutrama, která sa obnášá vlevo. To spočívá v hodinové gymnastice s házečkama, přelézání, podlézání, nasednutí a vysednutí, spouštění korytem a skok přes poslední měřící stupeň a sme z toho venku. Tentokrát sem si to napraosto užil – bylo to jednodužší, měl sem lepší formu a působil na mě klid soutěsky. Povaleči sa opalujů na pláži, nakládáme lodě a jedem do altánu – vaříme rizoto s čočkou. Kluci čtou Šimonův článek a zjišťujem, že bedna se zásobama byla jeho . Armáda promítá.

DEN 8

Ráno vstáváme brzo a vyrážáme na Inn. Juraj dělá pendl, Zvíře sa vozí, zbytek jde na to. Voda je šedivá a je jí hodně – dost s tím bojuju a v soutěsce několikrát eskymuju – za pětapadesáti kubíků jsou tu žumpy jak kráva a mě to v mojí lodi klidu nepřidá – občas si připadám jak v pračce a občas jak na horské dráze. Dáváme to ale všeci bez krys a jedem do Samnaun natankovat a do bezcelního obchodu – všeci řeší jaký chlast koupit. Olomoucká sekce mizí brzo, zbytek jede pojest na odpočívadlo na druhé straně údolí. Hradečáci jsou rychlejší, my chvilku před odjezdem zjišťujem, že vrbenské skupině sa urvala zahrádka a nemajů jak dostat lodě z5 do Brna – operativně měníme po cestě plány a po jedné v noci dorážáme do Budějovic.

Den 9

Ráno ladíme transport – Juraj jede Fiatem do Brna, moje loď zostane na Vrbném a do tranzitu narvem osm lodí a přiberem Vláďu. Po dopoledním ježdění ve dvě vyrážáme, jíme u Vaňků a úspěšně zakončujem celotýdení operaci na loděnici.

Trochu statistiky:

• najeto: 2400km
• průměrná spotřeba: 10l/100km
• času v autě: 25h (za týden celkem)
• času na vodě: 24h
• krys: 1× Fík, 1× Kobra, 1× Marťas, 1× Armáda, 1× Čaroděj
• eskymáků: kotel
• ztráty na materiálu: tři prasklé lodě, jedno zlomené pádlo, tři přejeté pádla bez zjevných poškození, …
• celkový dojem: Mazanééééé!-)

Majkl

««« Předchozí text: ČPV Jihlava 2018 Následující text: Čertovy proudy - jen trochu těžší Hamerák »»»

Jakub Binder | 24. 6. 2018 Ne 06.00 | Brigáda | trvalý odkaz | tisk | 1402x