Kajak VUT

Poslední zájezd - Francie 19-28.05.2017

Aneb příběh o tom kterak Kajak VUT vyrazil do Provence s Raft klubem Brno. Hladce drhnoucí organizaci zajišťoval Šerpa, jely kajaky, baraky i rafty, přeprava jedním autobusem s profi řidiči od Tourbusu, spaní na divoko, řeky WWII – WW V.

18.05.17
Mailová domluva vázne, nevím kdo je Petra, Honza si jede na Vír, táhnu MHDčkem batoh a bednu na loděnici a přitom ji proklínám.

19.05.17
Máme sraz u Billy kam všichni dorazí s batohy a taškami jak nepálští nosiči, jen já si to odbyl už včera tak machruju ve slamáku. Vymýšláme jídelníček, nakupujem a vlečem na loděnici plné tašky jako důchodci. Lukáš nás veze do Bystrce na odjezdové parkoviště, auto je uplně plné. Autobus má zpoždění a tak jdem na druhé kolo do Billy – nemají rum v akci, pacholci, a tak kupujeme vodku z džusem a minerálky. Nakonec přece jen neaký rum objevujem. Přijíždí autobus a tak se naloďujem. Už na parkovišti se míchá první Turbo (viz Infobox). Ještě na české dálnici se večírek přesouvá dozadu na lodě a tam pomalu poznáváme ostatní účastníky zájezdu – Brňáci, Pražáci, Kolíňáci, … . Zapamatovat si najednou dvacet jmen nebo přezdívek není snadné, ale třeba u Houbičky je hned jasné jak ta přezdívka vznikla . Večírek pokračuje pitím Turba, žraním salámu a s písněmi záviše a tóny bendža až do pozdních hodin.

20.05.2017
Probouzím se ve 4 ráno ve spacáku na vlastní lodi přivázané k oknu v jedoucím autobuse a divím sa že sem nespadl. Spím dál. Pokračujem v cestě, po deváté hodině se probouzí Blumič a s výkřikem „Ožerte si mě …“ rozjíždí večírek. Přijíždíme k řece La Roya – vodu má dobrou takže na nasedačce obědváme a jdem do hydra. Slabší kusy nasedají pod čtverkovou soutěskou, my si ji nenecháme ujít – jako první voda je to vcelku léčba šokem, ale zvládáme to a pokračujem dál. Pod mostem se připojuje zbytek. Jediné kritcké místo jsou dvě zatáčky s podemletou skalou – nejdřív tam skončil Boban, pak si jde Blumič zasurfovat s Barakou na vlnce a už je tam taky. Naštěstí to oba v pohodě pustilo a tak pokračujem na vysedačku. Přejíždíme na spací flek, Blumič si nemůže zapamatovat naše jména a tak Jirka dostává přiléhavou přezdívku Kobra (odvozeno od brýlí, nikoli od příjmení . Kempujeme brzo a tak jdem na procházku nakoukat jestli by se dala sjet i vrchní část. Nakoukávání se ale zvrhává v obhlídku nádraží, trip silničním tunelem a bloudění v místních Stínadlech – uličkách tak spletitých a zatočených že by i Rychlé šípy měly problémy. Vašek kerý vyrážel až po nás došel daleko výš a tak na zitra vybral nasedačku on.

21.05.17
Znova La Roya – jedem nahoru busem a nakoukáváme co jde. Nasedáme za mostkem a bus se točí na tak malém místě kdy bych i s tranzitem měl problémy. Vyplouváme dolu a za krátko přijížďáme ke kritickému místu pod kterým nekeří včera nasedali a nekeří ho jeli – zastavujem nad ním, a sjíždíme do vracíku těsně nad, který je ale uplně jinde než sem myslel a tak se škrábu na šutry a leju vodu z lodi. Kluci to jedou, Honza přenáší, já znova nasedám a jedu. Čekáme na Honzu. Už čekáme vcelku dlouho. Pořád čekáme. Nedá nám to a tak se po něm idem podívat – nahoře není, a když se vracáme tak zjištujem že když nás neviděl, přenesl to mnohem níž. S hodinovým zpožděním přijížďáme ke zbytku skupiny, kde ale praskli raft a foukali druhý takže naše zpoždění nevadí. Je nafoukáno a vyrážíme – v půlce soutěsky raft blbě najíždí na kámen, couvá válec a ukázkově krysí – poprvé na řece vytahuju házečku a nekoho s ní přetahuju. Postupně se posádka scházá na jednom břehu s plavidlem a pokračujů dál. Z kritické podemleté zatáčky už má každý respekt a tak ji projíždíme v pohodě. Na vysedačce projevuje Vašek povahu sebevražedného jezdca a sklůzává sa v kajaku do odlehčovacího tunelu. Nasedáme do busu a přejíždíme na Esteron – ten nemá vodu, zato je tam spousta francouzských parkujících aut a tak půl kilometru couváme včetně jednoho kruháče. Přejíždíme na Vésubie [vezubí]. Přejezd néni uplně krátký a vzhledem k tomu že Turbo je pořád namíchané tak na Vésubie sedáme ve vésele náladě. Jedou jen kajakáři, snášáme lodě na nasedačku. V soutěsce to pěkně valí, za chvilku jsme dole a přejíždáme na spaní na Tieneé.

22.05.17
Bus nás vyvážá nahoru na Tineé [tin], kde nasedají 4 kajaky a dva rafty. Kajaky jsou v pohodě, ale rafy dost drhnou. V krizové peřeji pod mostem to kajaky v pohodě projíždí, ale rafty to strašně řeší a tak tam tvrdnem skoro hodinu. Pak už nás to ale fakt nasere a tak jedem napřed, následuje krásná hravá peřej a pár výživných míst, které by ale za větší vody mohly být krutější. Vysedáme u spacího místa, čekáme na rafty, vaříme a jedem z5 na Vésubie – protože je Šerpa na šrot tak to trefujem na třikrát ale nakonec sa daří. Turbo koluje v buse i v žilách a tak sedáme na vodu v ještě lepším stavu jak včera. Přejíždáme na Var a hledáme místo na spaní – vyřešil to plácek u kontejnerů. Su zničený a tak spím na bedně.

23.05.2017
Vyrážáme k soutěsce Varu – na silnici v kaňonu několik stovek metrů nad vodů poprvé slyším že se sháňá víčko od Turba. Sedáme na vodu – začátek v pohodě, ale pak sa to sevře do úzkého, hlubokého a klikatého kaňonu – paráda. Jediné krizové místo je zával – rafťáci sa dostali dopředu a tak nad ním nestihli zastavit – nabalili sa na šutr uprostřed řeky a tak je táháme nejdřív na jednu stranu, pak na druhů k raftu, pak to sjížďí druhý raft a pokračujem. Na vysedačce je harcore odjezd busu – nejdřív jel po třech kolech a pak se s ním málem urvala krajnica, ale řidiči jsou profící a tak přejížďáme spat k jezeru – idem s Honzou, Petrou a Vaškem zapádlovat s flaškou cideru – opalovačka, idylka. Večer řešíme jestli jet Grand kaňon Verdonu – je to WW V a tak sledujem video z průjezdu, čteme kilometráže a taháme z Šerpy rozumy.

24.05.17
Jedem do Castellone, kde odchytneme místního gajda a taháme z něho info – nejdřív je ochotný, pak nás jeho šéf vypere ze soukromého pozemku a tak jedem do města kde zjišťujem info na recepci raftové agentury – gajd pro jednoho kajakáře by stál 400 eček a navíc žádný není k dispozici, takže my si dáváme jen vršek nad soutěskou (WW I-II), a soutěsku jedou jen Vašek, Pavel a Prdelka. Protože jim to má trvat přes sedm hodin tak dem na procházku kaňonem – nakoukat to pro příště. Stezka vede starými tunely a novými schodišti a je vcelku náročná, ale úderným tempem jsme šestihodinovou trasu zvládli a 4,5h a ještě v protisměru. Řeka nebyla moc vidět, ale to co bylo potvrdilo DKV a pozděj i kluci – sifony, závaly, jeskyně, nesjízdné místa, na všechno málo času. Vaška tahali na pětimetrové vetvi z bordelu, Prdelka eskymoval a Vašek potvrdil pověst sebevražedného jezdce když si projel jeskyň o které gajda tvrdil že je v ní zablokovaný strom. Hledáme u spodní přehrady místo na spaní – většina parkovišť má zákaz 23:00–05:00 nebo 2m bránu. Nakonec sme našli pěkné místo dokonce s kompostovacím záchodem. Stávkuje chlazení na pípě – vypíná termostat na kompresoru chlazení a tak ho chladíme vzduchem, vodou, jak sa dá.

25.05.17
Ráno opět nestíháme odjezd 8:30, ale tentokrát s pouze třičtvrtěhodinovým zpožděním vyrážíme na dlouhý přejezd – cesta má trvat čtyři hodiny. První řeka má nadstav a tak pokračujem s pauzama dál a po dohromady šesti hodinách dorážíme na Durance. Má to hodně vody, ale štěrkové ploché dno, takže uplně v pohodě. Končíme u slalomky a přejíždíme na Lesní soutěsku na Gusiane. Ta má taky nadstav, ale Vašek tvrdí že je to sypačka, je to v pohodě a nic tam není. Vodočet je u maxima sjízdnosti. Na vodu jde nakonec raft a pět kajaků. Vršek je OK, semtam peřejka, vlny, pod mostem pod lanovkou šutrovatá peřej. Přijíždíme k dlouhému vysokému jezu – dole to nedrží a tak ho jedem. Bufování mě samozřejmě nevyšlo a tak zažívám zanoření až po hlavu a vynoření, ale opravdu to pouští a tak jedem dál. Odsud se podstatně zvětší sklon, řeka je plná zaplavených šutrů, válců, vln jak barák, je klikatá, úzká, s minimem vracáků a tak to pokračuje v podstačuje deset kilometrů v kuse – nonstop čtverková peřej. Docházajů mě sily, nekolikrát eskymuju. Rafťáci zastavujů a přenášajů. My dáváme pauzu a pak pokračujem. Chytáme slabý vracák v zatáčce, který ale Jirka přejížďá a jede dál. Vašek jede za ním, Jirka několikrát eskymuje a pak krysí – je odloven, ale loď mizí v nedohlednu. Čekáme na rafťáky – zohli pádlo a pichli raft a tak to nesů k silnici. My sme si odpočinuli a tak jedem dál – nakoukáváme šikmý jez a voláme dolu k busu ať sa dívajů po lodi – prej už proplula a je tam napíchá na větvi. Pokračujem dál a kluci ji jdou tahat. Vyzvedáváme postupně všechny kajaky a rafťáky a jedem do sedla spát – docela tam fouká.

26.05.17
Přejíždíme na Addu do Itálie. Chlastáme a spíme v buse. Přejezd byl dlouhý a tak k nasedačce dojíždíme až po čtvrté. Adda je suchá a tak jde Petra na kajak. Jde jí to dobře do té doby, než najednou teče v korytě 3× tolik vody – asi pustili elektrárnu. Ale drží sa dlůho a krysí až na nepříjemné peřejce, kde je pohotově odlovena, dopravena na druhý břeh aj s loďů a naložena do čekajícího busu. My pokračujem na vysedačku kde spíme přímo u vody na plácku pro bruslaře – kolem jezdí hodně pěkných Italek . Jelikož je to poslední den tak probíhá závěrečný večírek – palačinky, bramboráky, holení p**i na Pavlovi, Turbo z hrnce, …

27.05.17
Ráno vyrážáme na cestu a přes sedla s poloprázdnýma lyžařskýma střediskama sa propracováváme až k Noce [noče]– na závěr parádní říčka, pěkná WWIII, rafťáci blbě najeli peřej pod železničním mostem a tak vršek přenáší, na spodku se seknou a tak máme komedii z první řady. Následují dva válečky, pár posledních peřejí a sme na vysedačce. Vaříme boloňské těstoviny s italskou půdou, balíme a odjíždíme směr dálnice. Honza konečně objevil svoje dvě igelitky s jídlem na celý týden . Turbo opět koluje, ale většina jsou řidiči takže večírek sa nekoná. Opět spím se svou lodí.

28.07.17
Ve 5 ráno přijíždíme do Brna. Původní plán nechat si odvézt věci Petrou na loděnici a dopádlovat tam na kajaku nakonec zachránil Vašek s Pavlem a tak zájezd úspěšně končí zpátky na loděnici.

Co nám zájezd dal:

• Turbo
• řeky co u nás nenajdete
• silné zážitky
• točené pivo (občas studené)
• večery pod plachtou

Co nám zájezd vzal:

• netečnost k závišovi
• iluze o střízlivých vodácích
• Kobrovu karimatku
• můj displej telefonu

««« Předchozí text: Sázava 2017 Následující text: ČPV Jihlava 2017 »»»

Tony | 7. 6. 2017 St 22.05 | Společenské akce, WW | trvalý odkaz | tisk | 5448x