Kajak VUT

V zemi Galského kohouta 2015

Když jsme začali plánovat tento výlet, který se připravoval na odpoledních po-tréninkových setkáních na Turbíně, bylo velké množství otazníku a spousta výzev k překonání. Neznali jsme termín, zato jsme znali cílové místo, ovšem jak se ukázalo posléze s přesností +- 400km, a důvod cesty. Navštívit naše dočasně vyjeté kamarády/vodáky. Po usilovných argumentačních bojích, a konzumaci množství rumu, piva, atd., se zrodil kompletní itinerář.

Den první – START (8764 kroků a 1650km nacestováno)
Sraz je domluvený na bytu kajakářů, kde se postupně slézáme (v pořadí pan T, pan V, paní L) na domluvených 14:00. Každopádně tradičně nestíhám a to i přes to (či paradoxně), že jsem vynechal návštěvu kanceláře a vše řešil jako HomeOffice. Vyrazíme tedy až v 14:20, kdy už někteří členové chytají panické záchvaty. Jelikož můžeme mít pouze malá zavazadla, tak panu V stačí 10l, mně 15l a paní L se svými 20l + dalšími 10l v batohu pana V, bez kterého by paní L nejspíš „neodletěla“.

Vydáváme se směr Wroclaw. Stíháme vyrazit před špičkou a tak je průjezd Lipůvkou neobvykle plynulý. Ve Svitavách jsme něco po 15:15. Pokračujeme na Lanškroun, odkud je třeba spustit navigaci, a i přes nejmodernější technologie se nám podaří ještě jednou blbě odbočit. Nicméně ještě za světla dorážíme na Mladkovské sedlo. Zde prochází státní hranice a překvapuje nás na polské straně cedule s množstvím dopravních informací, kterou v té rychlosti vidíme je na mžik a nezbývá, než se zasmát.

Polsko aneb tři silné zážitky: 1) poprvé v životě jsem v Polsku, 2) je tu zatraceně hezký podzim, polské pohraničí rozhodně stojí za průzkum, 3) dopravní značení (pochopíte až dále). L: „V Polsku je takový krásný podzim a my jedeme do posrané Paříže.“ Následuje diskuze o historii oddílu… L: „Šimona znám lépe, než bych chtěla.“ Cesta pokračuje směr Kłodzko. Hned u první vesnice lituji, že jsme nestačili informační ceduli dostatečně analyzovat. Vesnice sice začíná a končí cedulí s názvem jako u nás, ovšem to neznamená, že máte zpomalit. Zpomaluje se až u cedule s hradbičkami, která má i ukončovací obdobu a od té už musíte valit na plný plyn, jinak na Vás pořád někdo doráží či potrubuje. Cestou se občas nestačíte divit, jak může někdo vybudovat uprostřed rovné cesty šikanózní ostrůvek s blikajícími značkami a vedle postavit sloupek s foto-voltaickým panelem, co je napájí. Pokud si myslíte, že je občas u nás někde přeznačkováno, tak vězte, že v Polsku je to podstatně horší. Především nás dostali přesně vyznačené zóny pro lesní zvěř (aneb jelen start x koniec jelena). Přikládáme přehled toho nej:

Po úseku cesty přeplněné jelením značením nás uvítá štít hračkářství Biedronka. Jak se přibližujeme Wroclawy, začínáme pociťovat místní dopravní anarchii a nezbývá, než se přizpůsobit. Několik vtipných momentů. L: „Chceš to vytáhnout celý nebo, jen na půl. Má to velký semena“. Těsně před Wroclaví stavíme na odpočívadle, kde z jednoho keře místní arboristé vytvořili dle L praso-myš.

Dorážíme na letiště, které vypadá, jako by ho dostavěli včera, moderní stavba a musím ocenit poměrně inteligentní systém objednávky parkování. To se ale nedá tvrdit o parkovišti, které vypadá jako oplocená polňačka s ostnatým drátem. Letiště je opravdu hezké a letištní kontrola milá, jediný obchůdek s chlastem je drahý ovšem místní lihoviny jsou za rozumný peníz, kupujeme tedy „Kyšku“ a tři super drahé piváky. Nástupní gate se otevírá 20min před odletem, tou dobou už je polovina „Kyšky“ pryč. Rychle proběhneme a nalezeme do letadla (A320) a zážeh. Let probíhá nejspíš standardně, zabavíme se skupinovým sudoku, „Kyškou“, puzzle a „Kyškou“. Přistáváme na čas a hledáme nějaký bus do Paříže, ve frontě V: „Na to, že je to pivo polský, není špatný“, na to se z fronty otočí Polák a říká: „Jooo česzký pivo lapší, treba Svijany“. Nasedáme do připraveného busu, který nás vyhodí u „Pont de Neuilly“. Přejdeme na RER A a valíme k panu H „Résidence AMPER Univercity "Ampère“. Na večeři jsme pohoštěni ciderem, šneky a bagetou.

DEN DRUHÝ – PROCITNUTÍ (18 162 kroků a 380 km nacestováno)
Akční plán na brzké vstávání se nezdaří. Všechny udivuje velikost kufru H natolik, až došlo na praktický test jeho kapacity, kdy se paní L „nechala" zabalit na cestu.
Dáme patřičně „rychlý“ čaj a vyrážíme. V rámci úspory finančních prostředků chceme dojít na zastávku do zóny 3. Cestou krátký nákup v lokálním supráči, který by česká hygiena okamžitě zavřela. H nás vezme na zajímavé místo cestou, které je postavené podle návrhu Pabla Picassa (Place Pablo Picasso). Jak se asi žije v kruhových domech, se nám nepodařilo zjistit.

Zjišťujeme, že RERko jezdí opravdu rychle, protože jsme ušli jednu stanici 2km, vzdáváme souboj s MHD a lísky kupujeme. Frčíme do centra, kde to vezmeme prohlídkovým okruhem.

Vystoupíme na stanici starých trhů, kde se staví nový super obchoďák, což dokonale zmate průvodkyni L. Po chvíli tápaní nalézáme správný směr a jde se k Pompidou, Cité, Notrdam, nábřeží Seina, Montparnass. Na nádraží nasedáme do TGV. Fičíme do RENNES, což se prý čte jen REN. Jelikož je náš výlet přece nízkonákladový, nasedáme do 1. třídy. Realita předčí jakékoliv očekávání, vlak i interiér je super starý, sedačky fungují na dobré slovo. Nicméně se to celé rozjede, jak projíždíme množstvím tunelů z centra ven, docela zaléhají ušní bubínky a pak světe div se, se to rozjede na 300km/h.

Jedeme v noci a tak vidíme prd. Nádraží v REN se také komplet přestavuje i kvůli stavbě metra a tak je L opět ztracena. Vyrážíme najít ubytování, které jak se ukazuje, je kousek od nádraží. Na recepci proběhne komunikace v nějakém pochybné mluvě, ale výsledkem jsou klíče od pokojů. Popijeme a uleháme.

DEN TŘETÍ – PŘEKVAPENÍ (21 327 kroků)
Budíček, rychlá údržba těla a jdeme omrknout objednanou snídani. Což mě mile překvapí a tak se totálně nacpeme, jak chceme vše ochutnat. Po snídani vyrážíme na nutný nákup, nějaké to překvapení pro všechny oslavence s dostatečnou zásobou cideru. V sámošce se Lucka ptá na cukrárnu, prodavač se podivně zatváří a ptá se kolegyně od vedlejší kasy, ta rukou ukáže, že je cukrárna hned vedle. Nedokázal jsem si v životě představit, jak může být složitá koupě dortu, který je přímo před vámi ve výloze a ukazujete na něj. Došel jsem k závěru, že Francouzi prostě nekupují dorty, ale vždy jen jeden kousek. Pro výpočet ceny musela obsluhující paní porosit kolegyni, která dovedla cukráře asi z výroby a po docela složitých výpočtech a propočtech, sdělil Lucce výslednou cenu v nějakých souvětích. Už jsme neměli odvahu se zeptat, kolik by stál další vedle a koupili rovnou ten první. Na oslavu máme tedy vše připraveno a nezbývá než sehnat oslavence, vydáváme se tedy do centra Rennes.

Setkáváme se u nádraží s Boženkou a Růženkou, zamíříme rovnou do parku u kostela Notre Dame Saint-Melaine, kde nalezneme volný flek. L: „Tak kdo vleze do křa a napíchá to tam … do prdele neé“. H+L vlezou v pravé poledne do křa. Výsledek jejich snažení je více než skvostný. Oslavu pak zpestří kolemjdoucí kanadský turista, který se dotazuje na jazyk, kterým se mluví. Z češtiny je úplně unesen.

Následuje usilovné hledání místa k obědu je 11:20, vše je obsazené a místo žádné. Po více jak hodinovém hledání volného místa, to vzdáváme u hospody, kde vidíme už z ulice, že je místo jen pro 4. Asi pro jistotu vyběhne ještě obsluha ven, a důrazně nás upozorní, že se tam v 6 nevejdeme a navíc za půl hodiny zavírají. Jdeme tedy do místního fast-foodu, kde nás pohotově obslouží. Prolezeme kousek centra. Nečekanou zajímavostí centra Rennes je ulice RUE DE LA SOIF (ulička žízně). Prakticky je to ale i ve dne špinavá ulice plná pobudů. Připomíná trochu návrat do středověku se splašky, divochy a odpadky. Směřujeme zpět k nádraží na kávu.
Zakotvíme v BIO podniku, kde si dáváme BIO espresso, obsluha zdržuje, ale po 10–15 minutách se dočkáme. V kavárně nečekaně nevědí co je to LUNGO a pak ještě domotají objednávky. Místo omluvy se dozvíme, že jsme si objednali v cizím jazyce …WTF??? Přitom se objednalo vše francouzsky. Zde zjišťujeme, že záchody se značí H a F a nemají piktogram (mimo technická rada H=Hoši /F= Fiflenky). Rozloučíme se s Boženkou na nádraží a zamíříme na hotel.

Hotelová služba mezi tím bezpečně zlikvidovala prochozené a roztrhané bio-hazard fusekle. Vydáme se prozkoumat noční ruch centra. Zakotvíme to v uličce žízně, obsadíme stůl a hrajeme 6 bere!. V: „Když bude L spát s každým, tak to bude vlastně jedno.“ Po nějakém čase se ovšem stane něco šokujícího, nějaký Francouz rozmaže EE po celých toaletách, zdech i klikách a ztratí se. Z linoucího smradu jsme nuceni opustit nouzově podnik. Pařba pokračuje na hotelu. Loučíme se s Růženkou.

DEN ČTVRTÝ – OSTROV (26 253 kroků a 560 km nacestováno)
Ráno brzy vsáváme. T: „Připadám si jako bych měl místo páteře selfí tyč.“ Vyrážíme na nádraží, nasedáme jak jinak do TGV a jedeme do města Saint-Malo. Město se rozkládá na pobřeží asi Keltského moře (dále Atlantský oceán). Historická část je obehnaná místy až 20 metrů vysokou kamennou zdí, která chrání město před bouřemi. Rozdíl mezi přílivem a odlivem je tu neuvěřitelných 15m.


Využijeme aktuální situace odlivu a obejdeme část města po odhalených plážích až na ostrůvek Grand Bé. Zajdeme zde na oběd, kde vyzkoušíme slávky. Dáme je na různé způsoby, abychom to mohli porovnat.

Některé nezapomenutelné komentáře: L: „Když přestaneš kojit, tak pak můžeš otěhotnět a možná to chvilku bolí, asi jako když dlouho nestříkáš. Ptáci nemají rádi hlazení + objevila ptáka vhodné velikosti a barvy.“ H: „Rackové jsou opravdu tupí, ani bonbóny jim nejedou.“ Paní L se po obědě odpojuje a vyráží na sraz zpět do Rennes, my si dáme ještě procházku po druhé straně hradeb, kdy rozešleme dopisy, sledujeme příliv a pokračujeme kolem vnitřního přístavu zpět na nádraží. Po-té co je L už pryč H->T: „A proč máte jen tři lístky na TGV, když jsme 4 celkem.“ Odjíždíme do Rennes tentokrát osobním TERkem. Vyzvedneme L a jedeme TGV zpět do Paříže, ve vlaku se V podaří stylově otevřít cider, takže je skoro všude a protější postarší par to nese dost těžce. L se rozhodne opětovat pánovi pohledy a bez přestání se na něj upřeně dívá celou cestu. Protože jsou sedadla v 1. třídě opět francouzské kvality, probíhá cesta v cyklech neustálého vrzání a syčení sedadel jak pojíždějí nahoru a zase se upouštějí. Po hodině to už pán nevydrží a ptá se manželky, jestli by si nepřesedli, ta ho ale lehce odbude a spí dál. Show tedy pokračuje další hodinu až do Paříže. Zakončujeme návratem k H na byt.

DEN PÁTÝ – STÁVKA (16 562 kroků)
Ráno nespěcháme, ale rozhodneme se vyrazit na Eiffelovku, muzea techniky, kde je vystavená francouzská ponorka, hlavní závěr dne je vidět noční město. Vyrazíme k Eiffelovce, ale fronta je opět nekonečná, vyrážíme do muzea Musée des arts et métiers. Bohužel co jiného od Francouzů čekat než stávku. Zjistili jsme, že stávkovala ochranka budovy za vyšší platy. Odcházíme si napravit náladu na obídek. Změníme plán a zajedeme k nové knihovně, do podzemí u Louveru s obrácenou pyramidou.

Paní L se zde dobrovolně obnažovala na veřejnosti, ovšem s nerdy z Apple Storu to ani nehnulo. Na skok do Invalidovny, kde ochranka, hasiči a policie horečně řešili prasklou trubku s vodou v parku. T: „Málem mě posral racek při náletu v parku.“

Přichází noc a město mění tvář, vystojíme frontu a vyrážíme vzhůru po schodech na ocelovou věž. Noční výhled na Paříž z Eiffelovky je nepopsatelný a nemá chybu.

Prozkoumáme ještě několik dalších destinací Montmarte, Sacré-Coeur, MoulenRouge, Montparnasse. Plní zážitku mizíme s posledním RERkem zpět na nocleh.

DEN ŠESTÝ – FINISH (12 137 kroků a 1650km nacestováno)
Vyrážíme na druhý pokus do muzea techniky. Ochranka stávku vyhrála a tak jsme vyrazili na průzkum.

První návštěva ponorky, následoval simulátor odstředivé síly. Procházka jadernou elektrárnou, při které došlo k heknutí a následnému kritických pádu dodávek energie.

Nejvíce nás zaujal pádlovací robot pro testování pádel a několik materiálů žerdí k vyzkoušení.

Co ale člověk nepochopí je, že kdyby začalo náhodou hořet, tak se musí vozíčkář naučit rychle vstát a utíkat k východu.

Protože nám návštěva muzea zabrala pěkných pár hodin, odsunuli jsme cestu na letiště na poslední doporučený spoj. Nikdo z nás si neuvědomil, že budeme odjíždět v čas nevětší dopravní špičky. Rozloučili jsme se s Honzou. Po hodině jízdy autobusem jsme byli stále v Paříží a odlet se nepříjemně blížil, po další půl hodině jsem konečně viděl značku konce Paříže. To nám ale zbývalo na letiště ještě 60km a letadlo letělo za 1h40m. Na letiště jsme dorazili, když nám zbývalo 40m do letu. Při kontrole strašně zdržovali a ještě probrali snad všechny batohy. Jen jsme prošli kontrolou, už hlásili něco jako „Omola, Klimentov, Chrel“. Letět jsme měli až za 25–30m, doběhli jsme k bráně a už nás vyháněli do letadla. Nasedli jsme, zavřeli za námi dveře, připoutali jsme se a odletěli asi o 20m dříve, něž měl být start. Když letíte s Maďary (Raynar), tak je fofr. Vtipný byl marketing, kdy nabízeli kosmetiku a další nesmysly. Přistání nic moc, ale jinak OK a ještě skoro o hodinu dříve (asi byl příznivý vítr). Na letišti přestup do auta a noční cesta do Brna.

Všem účastníkům moc děkuji za neskutečné zážitky
Tony

««« Předchozí text: Cestovatelské promítání 2016 Následující text: Veselka »»»

Tony | 15. 2. 2016 Po 17.42 | Společenské akce | trvalý odkaz | tisk | 1194x