Kajak VUT

Podzimní Piemont 2015

Vyrážíme z Brna ve středu 14. 10. 2015 15:53 Jemně prší.

Juraj řídí, občas silniční zácpa, transport časový pomocí vína s vínem. Spánek na místě utajeném – pod mostem silničním.

Čtvrtek

11:15 – příjezd k Moese

Moesa (29–32 kub – přes trojúhelníkový šutr přetékala voda)

Na Moese parádní stav vody. Těžší místo jedem vlevo. Od levého šutru mířit k pravému a skok do vracáku. (Příště musím mířit přesněji.) Během jízdy na nás mává slunko 

Parádní spaní na decentně utajeném místě poblíž Cannubina. To má dnes opravdu dost vody – 10 Jakubů. Svařák, mandolína, večeře. Spát už v deset.

Pátek

Nádherné počasí, 13 stupňů. Přejezd pres Verbanii k San Bernardinu. Kontrola vody na jezu pro Spodní Bernardino.

„Když zde vidím tolko tříště, tak si říkám – raději příště“

Přejezd ke Stroně (Horní Strona – 86cm – je třeba vody více, aby byla jízda bez ran do loktů) Prohlídka vodopádu dolní Strony, méně vody. Nasedáme na horní úsek. Méně vody vede k nutnosti nečekaného kličkování… Smažíme ve veselém tempu. Nutná místa obnášíme. Celkově dobrý pocit by umocnilo o půl metru více vody. Ale i tak máme radost z kajakářských posunů. Juch :D

Přesun na utajené místo pro nocleh jako stvořené s pramenem léčivým. Večeře. Degustace italských piv.

Sobota

10:00 odjezd k San Bernardinu

Příjezd, čekáme na slunko, návštěva vesničky Cicogna vysoko v horách. Kafe v příjemném rodinném prostředí malé kavárny. Teplo kamen a zvuky hrajících si dětí jsou jako z jiného světa v porovnání s mlhou a deštěm venku.

Pořád prší, prcháme tedy z Val Grande. Nechce se nám do soutěsky v dešti s kluzkýma šutrama.

Rozhodnut přejezd k Versazce.

Versazca (12kub)

Příjezd, rychle do hydra a už na vodu. Kličkování mezi balvany připomíná místy labyrint. Dlouhý katarakt zakončený skokem na šutr, obnášíme zprava. Pomalu se zvyšují balvany, skoky i válce. Šimon mně vždy zmizí a já rychle valím za ním. Občas se řeka rozevře, ale horizont prozrazuje, že to začne znova sypat z kopce. Juraj si udržuje odstup a jistí vše zezadu. Šimon nás vždy čeká ve vracáku a vidí Masáka o dva metry výš a Juraje o čtyři. Bazooka je hodná a já jí věřím, neb mně nic jiného nezbývá. Přichází monstrózní skok s auto-boof-šutrem uprostřed. Lup, lup, lup a už su dole. Kua… Co to bylo? To je panečku divočina… Juch :D Zrovna, když už se mně daří mířit skoky kam chcu, objeví se dva válce, jež dělí metr a metr a půl převýšení. Druhý mě chytl a po chvilce otočil a rychlý eskymák v kapse. Záběr a su venku. Trénink na Vrbném opravdu měl smysl.. A už to sype dolů dál. Poslední katarakt s názvem Čertova strouha opravdu chcu obnést a to již je konec. Šťastní s adrenalinem v krvi vystupujeme kol háje jedlých kaštanů. Versazco, byla jsi k nám milosrdná a my si tě za to ceníme… :D

Po cestě dom ještě nákup kafe a grappy. Odjezd k Lammeru. Po cestě hraje rádio MAS, jenž posádce nabízí nahlédnout do různých koutů extrémního metalu.

Na utajeném spacím místě spí již Pražáci. Najdeme tedy jiné. Rychlá večeře, grappa, svařák. Spát cca ve dvě hodiny.

Neděle

Ranní kuchtění ze spacáku. Míchaná vajíčka, kafe, čaj a svařák přímo do postele. No toto! :D

V 10 na vodu

Lammer (11 kub)

Je více vody, než když jsem to jel posledně (tehdy bylo 6,6 kub). Cítím větší vývary a válce a některé šutry jsou pod vodou a tak to s Bazookou dáváme v pohodě. Pravotočivý dlouhý katarakt se mně podařil i se skokem přes bublák. Jurajovo místo se taky podařilo a už se blíží Popelník. Rozjezd, nachystat se na levý boof, skok a již je obří válec za mnou. Juchuuu :D Nádherná řeka a krásný konec sezóny. Em… Ale… Zlatá tečka teprve přijde. Než se kajakář dostane z Lammří soutěsky, musí projet bublákovitým esíčkem. Zvedám natřikrát, ale nic. Vždycky vykouknu, zda nejsem zmáčklý pod skalou, ale padnu tam znova. Krysa! Asi se chci s řekou sblížit a trošku se s ní pomuchlat. Ale to už mě Lammer vypouští a já končím tento výživný úsek, který tvoří skalní dómy a těžké peřeje s tipem, že zimní příprava bude potřeba a poznáním, že letošní opravdu vydařená kajakářská sezóna byla zakončena opravdu majestátně.

Po dvanácté hodině vyrážíme domů. Unavení, ale šťastní.

Juraj, Šimon, Masák

««« Předchozí text: Jak jsem se setkal s Kajak VUT aneb sex, drogy a rock and roll pod pláštíkem pádlování Následující text: Eskymování 2015/2016 »»»

Jakub Binder | 18. 10. 2015 Ne 22.06 | KáBul, WW | trvalý odkaz | tisk | 1405x