Kajak VUT

Hamerák 2015 aneb poprvé to vždycky bolí

Obávaný Hamerský potok je vrcholem vodácké sezóny. V oddíle koluje spousta děsivých historek o tom, kdo se jak zrakvil a co si zlomil, že se vlastně Hameráku ani nedá nebát. Přestože jsem se na akci dlouho těšila, posledních pár dní mě humor začal přecházet. Následující text není vhodný pro rodiče vodáků a slabší povahy.

V pátek jsme se sjeli za svitu měsíce na louce v kempu, ve vší počestnosti zapařili a šli spát. Ráno jsem do sebe ze samé radosti už nebyla schopna nic dostat (a tento apetit mi vydržel celý víkend), takže aspoň čaj a jít si poslechnout výklad trati. Tam nic moc děsivého nezaznělo, snad jen, že nesmíme jezdit přes lekníny pod hrází, jinak bude sekec mazec . Jelikož jsme měli startovat až po 11 hodině, vyrazili jsme se podívat na kaskády, co že nás to vlastně čeká. Teprve tehdy mi došlo, do čeho že to jedu. Voda valila děsivou rychlostí, hned na začátku se člověk musel strefit do úzké propustě a ještě zvládnout shýbačku – no fuj. Nakonec teda tato branka byla úplně v pohodě, ale ze břehu vypadala děsivě. Kaskády naopak po dlouhém prohlížení nevypadaly tak zle, jen dvojka se mi nelíbila a měla jsem v plánu ji nejet (čtyřka pro nás lamy samozřejmě nepřipadala v úvahu). Moc klidu mi to teda nepřidalo, ale aspoň jsme už tušili, co a jak. Do kempu jsme dorazili tak akorát na převlékání do hydra a než jsme se dohrabali na start, tak už úderná skupina vyrazila a nezbývalo, než jim zamávat z dálky.

Neúderná skupinka – foto na parte

Po startu na rybníce se nás ujal Oskar, rozpádlování bylo takové nesmělé, rychlá fotka na parte (vtipálek) a najednou jsme přenášeli hráz a už se vyráželo. První brankoviště hned pod hrází jsme projeli hravě, první kaskáda se vynořila za zatáčkou tak brzy, že jsem ani nevěděla, že už je to ono . Potom jsem ještě Oskarovi stihla říct, že dvojku určitě nejedu, ale než jsem se nadála, už jsme do ní najížděli. No co naplat, nějak jsem tam vlítla a stopa evidentně nebyla ideální, páč jsem se s nějakým ze šutrů sblížila natolik, že mě otočil. Chvilku jsem se snažila bojovat, ale marnost nad marnost. V kaskádě jsem neměla chuť eskymovat, takže rychle ven, srovnat se jinak než hlavou dolů, a už jsem si to hrnula s lodí dolů. Obě jsme to ale přežily bez újmy, takže povzbudivé mrknutí od Oskara, a už si to valíme dál. Trojka nás čekala, ani jsme se nenadáli, takže šup šup, pěkně to pohoupalo, ale nic problematického, jen se nenechat moc vypláchnout v zatáčce. Ale co to, najednou koukám na nějaký divný balvan a on to Vláďa uprostřed řeky. V klídku si tam seděl bez lodi na kameni a kochal se, jen my se mu museli vyhýbat:-D. I tato rozplavba ale dopadla dobře, ještě sjet jezík a můžeme přenášet obávanou čtvrtou kaskádu. Ve Dvorečku se domlouváme, že nebudeme stavět na občerstvení, a pokračujeme dále do Jindřiše. Dolní část je již příjemně lehká, potkáme pár vlnek a vracáků, někteří mají potřebu si zaeskymovat, ale již vše zvládáme bez problémů a pohodovým tempem přijíždíme do cíle. Co na tom, že nás předjíždějí závodníci o 120 startovních čísel za námi. Jen to trochu zmátlo ostatní, kteří na nás čekali dole. Asi jsme zvolili až moc pohodové tempo 

Cesta vláčkem

Úderná skupina se loučí a snaží se dostat lodě na vlek, aby stihla ještě jednu jízdu. My si raději počkáme na vláček, jelikož kdo nejel vláčkem, jako by na Hameráku nebyl. A musím potvrdit, že je to zážitek . Zpátky v Ratmírově se domlouváme, že nám jedna jízda pro dnešek stačí a jdeme se posilnit do hospody. V kempu všichni obdivujeme Jirkovo zlomené pádlo a máme radost, že se to nestalo nám  .

Zvláštní úhel, Jirko!

Před tombolou se ještě stíháme projít podél kaskád do Dvorečku a vyvézt se autobusem zpět do kempu. Večerní tombola je k nám docela štědrá, hlavně se nám daří doplnit zásoby chleba na večer. Je to trochu zvláštní výhra, ale nám se hodila . Sobotní večer je věnován mezioddílovému sbližování, takže se různě mícháme s Ostraváky a Strážničáky, kteří si na břehu postavili saunu, kde se samozřejmě sbližuje nejintenzivněji. Večer je veselo a mně doteď zní v hlavě “vaše dcera není panna, je to ***** ******”. Nevím, proč mi utkvěla zrovna tato .

Ráno vstáváme do mlhy, těšíme se na výsledky a netěšíme se do mokrého hydra. Na bednu jsme se sice nedostali, ale dost lidí zajelo pěkný závod a některým nechybělo mnoho. Nejlepší výsledek měla Kača, bohužel ale v barvách jiného oddílu. Já jsem ráda, že jsem nějaké branky také trefila . Všichni si pochvalují, že díky zákazu volného splutí během závodu si sobotní jízdu užili a plánují, co do příště zlepší. Na rozjímání ale není čas, nejotrlejší vyrážejí, jakmile pustí vodu, a my ostatní se také chystáme. Na nasedačce nás překvapí dlouhá fronta, což se nakonec ukáže býti osudným. Na první kaskádě předvádíme kvalitní vlašák akci (a nejen my), jejíž průběh nejlépe vystihuje citát nejmenovaného umělce MH:

Deset malých kajakářů, jelo Hamerák, sjeli první kaskádu, zbyli jenom dva.

Výsledkem je pár drobných bolístek, návštěva Jindřichohradecké nemocnice, slušivý límec pro Leu a dvě promáčklé lodě. Dále nás pokračuje výrazně méně, ale hlavně, že všichni jsou v rámci možností v pořádku. To v tuto chvíli ještě nevíme, takže morál rapidně klesá. Nějak do dokodrcáme až dolů do Jindřiše, skáčeme do autobusu a hurá nahoru. My si ještě dáme jednu jízdu s Masákem, kdy se zvládnu prásknout jen o pár metrů dále, než první den. Druhá kaskáda mi holt není souzena, tak snad to příští rok vylepším. Někteří zvládli i třetí jízdu, ale potom už jsme všichni vyježdění do sytosti a hlavně vypínají vodu. Na oplátku začíná pršet, takže se balíme, pod střechou se loučíme se Sklepem a poté co dorazí i skoro nepoškozený Střecha s poslední skupinkou, rozjíždíme se domů.

Dušan na čtvrté kaskádě

Myslím, že Hamerák se moc vydařil, rumu na Desítku bude také dost (nekrysila jsem sama ), krve jsme se také dočkali, ale naštěstí netekla proudem. A jestli to poprvé vždycky bolí? To si musí každý zjistit sám . Já jsem si Hamerák užila a nejhorší na tom byl ten strach, který byl vcelku zbytečný. Už teď se těším na příští ročník a tímto všem děkuji za parádní akci.

Lucka

««« Předchozí text: Tréninky Podzim 2015 - Infoschůzka čtvrtek 1.října 18:00 Následující text: Jak jsem se setkal s Kajak VUT aneb sex, drogy a rock and roll pod pláštíkem pádlování »»»

Jakub Binder | 6. 10. 2015 Út 21.42 | WW | trvalý odkaz | tisk | 1297x