Kajak VUT

Na zkušené v Rakousku 2014

Když se mě Tony s Danem na kajakářském “soustředění” na Blatinách zeptali, zda bych měl zájem jet s nimi v létě na týden na vodu, bez váhání jsem kývnul. Plánovaly se řeky v Rakousku a Slovinsku o obtížnosti WW II-III s pár úseky WW IV, a já to bral jako ideální příležitost posunout můj um splouvání vpřed. Byla to dobrá volba, sešli jsme dobrá partička, jíž morál a úroveň zkušeností zvyšoval hlavně Tony a Martin Zav. Tony připravil propracovaný soubor různorodých toků.

První den Mur na rozpádlování, se dvěma těžšími misty. Bilance: pár eskymáčků a jedna Zdeniččina kryska s roztrhlým rtem od špice najíždějícího záchranáře Zava. Hned druhý den byl v mojí kajakářské kariéře jeden z těch zlomových, takový, co si ho zapamatujete na celý život… Jeli jsme Lieser.

Takový spád a sypačku dolů jsem zažil poprvé zde. Doubrava byla moje první, Salza mi prve přiblížila, co znamená pohodové houpání ve vlnách a strach ze soutěsky, no a Lieser mi ukázal divokost horské řeky. Nikdy mě nenapadlo, že budu v kajaku sjíždět a zažívat něco takového! Chvílemi jsem si dokonce říkal: „Ty vole, jak ses v tomhle korytě octnul a co tady vlastně děláš!“:-)

Když jsme pak jeli další den šutrovatý potokoidní Gail s popadanými stromy, a den na to průzračnou a nádhernou Soču, uvědomil jsem si, že řeky jsou jako ženy-každá je jiná a každá je určitým způsobem krásná a má svoje čaro. Jelikož jsme na Gail nasedli o 2km výše než by bylo za této situace záhodno, a museli tak překonat úsek poměrně úzkého toku s množstvím popadaných stromů, po sjetí a přenesení 3km/3h byla značná část skupiny již natolik unavená a demoralizovaná, že jsme se rozhodli u pegelu skončit. Tony s Martinem Z. si ale zbytek, již téměř bez-stromového, ale prý poměrně obtížného úseku, nenechali jako jediní ujít. Nás šest, co jsme byli rádi, že dnešní teror je za námi, jsme po nácviku boofu na stupni a vytáhnutí lodí na most pomocí kladky, počali oslavovati.

Největší chuť oslavit přežití (protože téměř každý z nás měl po dnešní „strom párty“ na kontě krysu), jsem měl já a David. Vyslopali jsme téměř sami 0,7l láhev slivovice od Davidovy Míši. Já navíc téměř na lačno a pro jistotu jsme to dořeďovali pivem… Během čekání na kluky jsem se vydal na procházky postupně na 3 světové strany a naskýtaly se mi nádherné výhledy do čisté a deštěm osvěžené alpské krajiny. Rozhodně to nebylo nepříjemné čekání!

Jak večírek dopadl, se ale doptávejte Tonyho, bo David měl okno jako vidle a mě se vzpomínky na pozdní odpoledne a večer také poměrně roztříštily… Čtvrtý den si většina skupiny naordinovala jako odpočinkový a šli se podívat na krásný vodopád.

Jelikož jsem se dobře vyspal a cítil se fit, kývnul jsem úderné dvojici Tony+Martin Z., že si s nimi sjedu úsek Soči z Otony. Podle Martina to mělo být podobně obtížné jako předchozí dvě řeky, tak jsem si říkal, že by to mohlo být v klidu, zvlášť když budu mít 2 guidy jen pro sebe. Jen snesení lodi od silnice k vodě v neoprenu a v tom vedru nás docela vysílilo a namožená lýtka pak bolela ještě 3 dny! Svlažení v ledové vodě bodlo, ale hned pohled na první stupeň se mi nepozdával. Byl tam sifon, který s Tonym zakvedlal způsobem, který se mi vůbec nelíbil a tak jsem přenesl. Bylo to za této vody prý čtyřkové místo..takže takhle zhurta nasedat to zase jako ne…! Voda tekla fajně svižně, no možná až moc svižně! Párkrát jsem zalitoval, že jsem nešel s ostatními na vodopád… Martin to najížděl a Tony mě prý zezadu očima tlačil do proudnice. Problém byl, že i ta se velmi často valila přímo na velký balvan a rozdělovala se ve dví. Skoro v každém težkém místě mě to otočilo a musel jsem eskymovat. Jednou mě to, právě když jsem byl hlavou dolů, dokonce lehce přimáčklo na balvan, ale naštěstí mě to hned vypláchlo ven. V další situaci jsem po vyeskymování půlku těžkého esíčka projel pozadu a druhou půlku kvedlajíc v nestabilním záklonu. Byla to víceméně náhoda, že jsem se po necelé hodině a téměř 10km (4km je realita Tony) jízdy objevil hlavou vzhůru! v klidné vysoké soutěsce, za níž se brzy vysedalo – Napoleonúv most.

Přežil jsem a už jsem tolik nelitoval-Paráda! Poučení z tohoto dne: Dokud se v lodi nezpevním a nebudu to schopen udržet a manévrovat břichem-takhle težká voda pro mě zatím není…

Další den byla odpočinková a krásná Korytnica. Začínali jsme nájezdem do úzkého kaňonku. S Tonym jsme postavili záchranu a zároveň (a hlavně) jsme zaujali strategická místa pro focení. Pak jsme si trochu zablbli skákáním do onoho kaňonku kde protékala neuvěřitelně průzračná a ještě víc neuvěřitelně ledová voda. Po strávení asi jedné minuty ve vodě jsme měli ruce ztuhlé, jakobychom je ponořili do kýblu s ledem. Fotkou dne je levitující Zdenička. 

Na vysedačce jsme zablbli s házečkou při transportu přes vodní tok, osvěžili se nanukem a na doporučení místních dojeli do restaurace, kde jsme si chtěli dát něco typicky slovinského. Nic typičtějšího než pstruha neměli, tak jsme si ho téměř všichni dali. Se dvěma pivy 20 euro, ale tak to ve Slovinsku zkrátka chodí… Večer dlooooouhá debata, zda se následující den vrátit do Rakous, či zůstat zde. Moc se nám tu totiž líbilo. Po vypití několika piv a odpálení rakety se ale rozhodování rozhodně nezjednodušilo… Nicméně rozhodnutí nakonec odhlasováno-příští den odjedeme ze sluncem zalitého Slovinska vstříc původnímu plánu. Ráno jsme si tedy dali 10km nejprofláklejšího úseku Soči s vysedačkou přímo v kempu. Stav střední WW II-III, všichni bez větších obtíží, já bez pár kousků kůže na prstních kloubech. Tony se Zavem si dávají ještě pár km dolů, kam se nám ostatním moc nechce. Jednotlivá místa by byla OK, avšak následovala „moc za sebou“, takže nebylo moc prostoru na nějaké velké chybování. Balení, přicházející bouře, odjezd, „zkratka“ přes horské průsmyky, nákup prvotřídního jídla v italském Eurosparu a dojezd těsně před příchodem deště do kempu u řeky Isel. Grilovačka, salátek, pivečko, příběhy, pohoda… Ízl v nás na nasedačce Huben budil respekt. Tony sliboval vondatku, tak tady ji máme.

Nervózní rozcvičování, převoz aut, vzájemné vlévání optimismu a šup na to! Po pár metrech to začíná. Velké, nerovnoměrné, různě se šikmě křížící vlny a ty větší se měnící ve válečky. Optimální stopa neexistuje, „dá“ se to jet kudykoli. Působilo to na mě (myslím, že jsem rozhodoně nebyl sám) jako boj o život. Jakmile se člověk nechá přibrzdit několika po sobě jdoucími lámajícími se vlnami, téměř ho to zastaví a následně sežere. Eskymuju a ocitám se zády po proudu. Snažím se udělat dlouhý záběr a otočit se špicí správně, když v tom další vlnoválec a jsem tam znova. Nesmíš plavat! -zatvrzuju se pod vodou. Eskymák se podařil, ale opět jsem přídí opačně. Konečně to srovnám a boj pokračuje. To, co se děje s ostatními nemáme moc prostoru ani vnímat, občas vidím něčího eskymáka. Tony to hrčí pořád dolů. Asi po 1km zajíždíme do vracáku a chytáme dech. Sehny vylézá z lodi a raději to vzdává. Zdenička se přidává. Ani se jim moc nedivíme a nesnažíme se je nějak vehementně přemlouvat. Po dalším 1km se to mírní a z toku se stává Salza za vyššího stavu. Čekáme na pegelu, Tony zkouší volat Zdeničce a Sehnymu ať se k nám opět přidají. Učiní tak.

Na řece jsou stále válce, jdou však většinou objet, protože koryto je tu již značně široké a válce nejsou přes celou řeku. My co jsme se hecli a sjeli to celé, si teď už otrkaní užíváme stále řidších vln a válečků, které nás občas převrátí. 17km sjeto asi za 2h-masaker!

Protože je ale teprve 14h, Tony s Martinem Zavem si chtějí ještě něco sjet. Vyhlídli si jeden z přítoků Isel. Tady předám slovo Tonymu:

Jak už to tak chodí, nebyla by to nezapomenutelná akce bez nezapomenutelného průseru. Člověk se může připravovat, jak nejlépe umí a dovede, ale na vše se připravit nedá, hlavně když Vás zradí vlastní úsudek.

V campu na Iselu jsme opravdu brzy. Jelikož je dostatek sil a času, otevíráme průvodce a hledáme blízké přítoky v okolí ISELu. Vypadá to, že nikoho neukecáme a pojede s Martinem jen ve dvou (!1). Z přítoků vypadá slibně Schwarzbach (Deferegenbach), což je pravostranný přítok Iselu pod Hubenem. Průvodce popisuje několik úseků, z nichž se nám libí WW II-III(IV) na střední části toku v oblasti vesnice St. Jacob. Úsek nechceme jet celý, ale jen jeho poslední část. Volantu se ujímá Martin B., jedeme se tedy podívat na jednu z vysedaček (soutok s Iselem).

Odtud vyrážíme krátkou serpentýnou z Hubenu vzhůru proti toku. Vodu nevidíme, teče někde v hlubokém údolí. Přijíždíme k prvnímu silničnímu mostu (po levé straně), pokračujeme dál a míjíme větší výrobní haly, následuje průjezd silničním tunelem, který má z levé strany směrem k řece pilíře (dle kilometráže jde nejspíš o úsek galerie). Kousek za tunelem přijíždíme k betonovému stupni/jezu, který je zhruba uprostřed poměrně prudkého spádu. Není zde skoro možnost bezpečného zastavení před jezem a ani pod ním to není žádná hitparáda.

Nakonec rozhodujeme, že půjdeme kolem vody zpět a nasedneme, jak se nám to bude zdát dobré. Vyrážíme tedy od jezu, ale obtížnost je zde konstantní WW IV(V). Navíc vystupují kolem břehu do koryta betonové kvádry, které ční přímo v proudnicích. Procházíme tedy celou galerii a přicházíme až k výrobním halám. Zde se rozhodujeme nasednout, úsek vypadá jetelně, a tak vyrážíme vstříc neznámému. Charakterem je to moc pěkný potok s neuvěřitelně průzračnou a ledovou vodou. Obtížnost je zde WW III (IV), projíždíme pod lávkou s potrubím, kde se kolem nás postupně zvedá okolní terén (!2). Voda je tu opravdu super a skvěle si to užíváme. Následuje silniční most, poslední most kde je možné potok opustit, nebo pokračovat až do soutoku. Pokračujeme, protože to stále vypadá velmi schůdně, nicméně se tok postupně uzavírá do žulové soutěsky a je třeba začít prohlížet jednotlivá místa (!3).

Bod zlomu přichází na 4(5) peřeji od mostu, nezvládám se v zatáčce srovnat a převracím se, pod vodu kde si opakuju, že hlavně nesmím krysit, dostávám slušné rány přes helmu do hlavy a záda mi masíruje několik dalších šutráků, zkouším eskymovat, ale opět tam padám. Zkouším to tedy ještě jednou, ale opět to nevychází, ztrácím zcela morál a krysím, loď ani pádlo v tom proudu neudržím a zachytávám se na kameni uprostřed koryta. Nemám sílu se přes proud probojovat ke břehu, na břeh mi pomáhá až Martin házečkou. Chvíli to rozdýchávám. Rozhodujeme se pro záchranu lodi, já to beru korytem po břehu a Martin po vodě. Daří se nám dostat ještě asi o tři peřeje níž, dál už to bez lodi nejde, navíc není do zatáčky vidět. Rozhodujeme se k okamžitému opuštění soutěsky. Jenže je to hladká stěna ze žuly přibližně 15–20 metrů vysoká po obou březích. Vracíme se tedy korytem kousek zpět a hledáme cestu ven. V jednom místě kde svah není tak moc kolmý to vypadá, že bychom se mohli dostat ven.

Snažíme se kontaktovat Martina B. který čeká na vysedačce, není zde ale žádný signál (!4). Musíme se dostat nahoru. Mě zůstalo jen to, co bylo ve vestě, karabina prusík a smyce. Martin Zav má naštěstí kompletní vybavení. V ostrém svahu je několik rostoucích stromů jinak samá suť. Věci zajistíme a hledáme kudy dál. Po třech takových přechodech se dostáváme asi do poloviny svahu. Jedinou možností jak pokračovat je přejít po šikmé římse ve skalním bloku. Následují další dvě převázání a konečně to vypadá, že se dostáváme ven. Vylézáme přímo vedle vosího hnízda na zelené louce , a navíc je tu i signál. Informujeme hned Martina, ať pro nás vyrazí zpět a ostatní informujeme o situaci. Z louky je to již, po polní cestě přímo na osudový most, kde se naložíme a vyrážíme na soutok. Od soutoku jdeme proti proudu, jestli nenarazíme někde na šprajcnutou loď. Co to jen jde, se vyškrábeme do kopce, ale svah je tu tak ostrý, že už to dál nejde a naskýtá se nám výhled na ty „hrůzu“, vodopád a extrémní peřeje, co by nás čekali, kdybychom to sjeli dále.

Záchranu lodi a materiálu ukončujeme a vracíme se pět do base-campu za ostatními. Začínám zapíjet své znovuzrození a postupně analyzovat situaci. Podtrženo sečteno, jak už to chodí, byla to série fatálních chyb:

1. nový úsek na řece, který neznáme a vyrážíme jen ve dvou,
2. neověření kilometráže úseku, pouze jeden zdroj DKV
3. ignorování jasně daných ukazatelů, stoupání z Hubenu serpentinami na krátkém úseku, začínající soutěska
4. nedostupný signál, v případě zranění nelze přivolat pomoc

Po návratu do campu vidíme přijíždět cyklistu s plnou polní (frantík Maël). Vypadal dost zničeně a tak jsme ho zatáhli k nám a začali se družit. Následovala oslava trojitých narozenin, kde se pilo, jedlo, pilo, provádělo streichele sevírek, pilo a slavilo. Vzhledem k tomu že jsme podcenili nákup před pařbou, rozjela se epochální improvizace, na jejímž konci jsme měli celou basu ležáku Gösser za nákupní cenu, přímo z hospody. Když se začalo pít italské stolní víno z lahve tak se sice frantík chvíli vzpouzel, ale pak už to mixoval stejně jako všichni ostatní. Zbytek pařby si jistě každý dokáže živě představit. Mimochodem foto jak volám je současně poslední pohled na oddílové GTX . Zde vracím slovo zpět Jirkovi:

Po velkolepé párty se rozdělujeme. Z+Z posádka jede domů a nám na programu zbývá poslední bod výpravy-Drau. Bojím se. Dráva je však za stavu 74cm na horním pegelu na mě hodná. Nejdivočejší jsou 4 zlomy, kde je třeba za prudkého klesání prokličkovat mezi šutry. První přenášíme, další 3 zhrkáme. Šest po sobě jdoucích stupínků vedle levobřehé navigace jsou za této vody bezpečné. Dojíždíme do lázeňsky vypadajícího Lienzu. Lienz na mě zapůsobil velmi vlídně, mockrát jsem takto příjemný pocit při prvním navštívení neznámého města nezažil. Město mezi horami, protékané bystrou řekou, s dostatkem vody pro nepřetržitý provoz přírodního vodáckého kanálu. Kajakářův sen.. ;

Na vysedačce spokojeně odpočíváme, sušíme věci a pozorujeme na koupaliště proudící roštěnky. Odjezd směr Kaiserbrunn. Kemp beznadějně plný, proto vybíráme jedno z odpočivadel, kde není cedulka NO CAMPING. Schwarza nemá vodu, takže jen přespíme a ráno hurá domů. Bylo to super, díky všem za úžasnou vodáckou dovolenou a Tobě Masáku za Detoxe! Tento týden byl opravdu de-toxikační!!! 

Jirka H.

ps: Článek měl původně vyjít na podzim 2014, ovšem z důvodu mé těžké morálové újmy a důsledné prokrastinace byl publikován až nyní.

Tony

««« Předchozí text: Ostravice 2015 Následující text: Příspěvek 500 Kč na pádlování od VZP »»»

Tony | 12. 4. 2015 Ne 01.47 | WW, Společenské akce | trvalý odkaz | tisk | 87935x