Kajak na VUT končí, ale KAJAK VUT jde dál
Po sérii jednání evokujících Čekání na Gogota jsem se rozhodl opustit loděnici na Veslařské. Vysoký nájem za dvě kóje bez zázemí a nahrazení stávajících instruktorů profesionály z CESA (neutuchající nezájem podpořit oddíl jsem bral za folklórní jev) mne koplo k odchodu z loděnice, kde jsem pádloval posledních 14 let. Jakub, Marťas a Hasan odešli se mnou a jak bylo vidět ve středu na Piavě i pořádná povodeň dalších.
Jsme připraveni oddíl udržet i nadále a zachovat strukturu tréninků a eskymování. Lituji, že VUT nejeví zájem o tradiční a dobře fungující oddíl. Přesto bych rád oddíl zachoval s přívlastkem VUT. Věřím, že má tradici, ve které chci pokračovat.
V následujícím měsíci budeme hledat možnosti pro nové umístění loděnice. Tradiční Vírské Víření, Exl na Víru, Jarní řeky a Seminář o záchraně to vše proběhne podle plánu. Doufám, že příští rok na infoschůzce opět necháme praskat Piavu ve švech a pinglice bude spokojeně provozovat svůj Indoor Beer Track Cardio Power Training.
Váš Šimon
P.S. Přikládám otevřený dopis zaslaný rektorovi VUT
Vážený pane rektore,
dovoluji si použít otevřeného dopisu, neboť jeho obsah odráží dění kolem nás. V současné společnosti panuje velmi intenzivní komunikace, bohužel většina kontaktů mezi lidmi má výhradně virtuální podobu. Velmi si vážím všech osobních setkání a emocí, které ve mně vyvolávají. Vysoká škola připravuje studenta nejen po stránce odborné, ale i morální a společenské. Vysoké učení technické je mojí alma mater. Zpětně si uvědomuji jak přínosným pro mě byl univerzitní sport, boural bariéry mezi architektem a stavařem, uvědomoval jsem si důležitost dalších oborů. Naučil jsem se oponovat i spolupracovat a přátelství nebylo jen prázdným pojmem.
Současný sport na Vysokém učení technickém se přeměňuje na „Fast food“, kde zhltnu svoji porci, neptám se co jím, neřkuli jak se to připravuje. Sport je redukován na časově omezenou lekci, kde společenskou komunikaci nahradí pozdrav při odchodu ze sprchy. Oddíly, kde se setkávali studenti různých fakult a spolupracovali na stejném cíli mizí. Tento týden zmizel další z nich.
Kanoistika na Vysokém učení technickém má dlouholetou tradici. Vždy jsem pociťoval pýchu, když jsem se potkal se starším kolegou, který se živě zajímal, zdali se ještě jezdí na lodích jako za „Rynca.“ V posledních sedmi letech došlo k vytvoření uceleného rámce. Výuku jízdy na divoké vodě, bezpečný pohyb na řekách a záchranu se nám podařilo doplnit o spolupráci se ZdrSEM výukou první pomoci. Díky tomu má oddíl 30 akreditovaných zdravotníků. Spolupracujeme s předním kanoistickým periodikem Hydromagazín, pořádáme tradiční sportovně společenské akce: Memoriál Vladimíra Vaňhy, Vírské Víření, ExL Vodák Vír, Letní záchranářský seminář.
Toto se podařilo vybudovat díky spolupráci členů oddílu Kajak VUT. Oddílu, který byl minulý týden donucen k odchodu ze své alma máter. Chceme v jeho tradici pokračovat a ponechat si původní název. Věříme, že se situace změní a budeme se moci vrátit zpět.
Děkuji Vám pozornost a zamyšlení nad těmito řádky
Ing. arch. Šimon Babíček Instruktor
V Brně 9.3.2011
««« Předchozí text: O snímek Oki Bači Následující text: Mimořádná schůze na Piavě »»»
SIM | 10. 3. 2011 Čt 22.21 | Společenské akce | trvalý odkaz | tisk | 1344x
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentářAhoj! Jsem jeden z těch starších, kteří ještě pamatují, jak se jezdilo za „Klima“. Mohu jen potvrdit slova autora. Jsem hrdý na to, že jsem mohl v tomto oddíle trávit hodně krásných chvil, že jsem potkal spoustu skvělých lidí, že jsem poznal starší kamarády, jakými byli Čuňas, Äši, Čárli, Viking a další, kteří mne naučili nejen to, jak se sedí v lodi. Takže bojujte a já Vám držím všechny palce.
Tak přemýšlím nad výše uvedeným textem a říkám si, že i vyuka některých předmětů je taky stylem fast food. Škoda, že lidí jako je Šimon na vysokých školách ubývá.
Co se stalo je smutné, ale vzhledem k tomu, že jsme se k tomuto spádu věcí řítili už dlouho, je to pro mne osobně spíš úleva. Teď Vás všechny prosím, nenechte zanést prachem všechnu práci a obětavost, kterou jsme věnovali oddílu každý z nás nějakým kouskem, vydržte a probojujte se s námi. Díky Šimkovi mám obrovskej kus zázemí mezi Vámi, kajakáři, a jsem rád, že jen tak nezmizí kvůli neobratnému a slepému přístupu „kohosi nahoře“. My jsme teď nositelé tradice, a všechen čas a síla, kterou do nás postupně vložil Šimon a jeho předchůdci by s námi mohla zmizet. Nechme se strhnout nadšením pro nové zítřky na vodě, s kamarády, s nováčky, s těmi co se jednou budou ptát, jestli se tam ještě jezdí na tom plastu jako za „Šimona“…
Co takhle udělat průběžný meeting, setkat se a probrat nápady, co jsme zjistili, poradit se o dalším postupu? Řekněme ve středu, 23.3 někdy navečer na Piavě?
Partneři:
Spřátelené weby:
