Kajak VUT

Strojařské schody 2009

Více než půl hodiny po tom, co jsme doběhli, si nechávám změřit tlak – mám 190/100. To to bylo tak vostrý? Ne! Jsem kardiak! I když…

Ale začněme od začátku. Letos to byl druhý ročník Strojařských schodů, kterých jsme se zúčastnili v oddílových barvách. Pro mou maličkost to byla dokonce premiéra, bo minule jsem se zbaběle věnoval studiu kdesi na Dolní Moravě. Většina z nás se sešla již kolem 3 na loděnici. Podle plánu byl dotvořen image a hlavně se na poslední chvíli dolaďovala stavba improvizovaných nosítek z pádel. Krapítek stresu z nestíhání a za chvíli už všichni stojíme v prvním patře na Strojárně, kde je start závodu. Nutno dodat, že se zde naše řady ještě značně rozrostly. 

Další chvíle stresu při (tentokráte ostrém) upoutávání mumie – Andrey do nosítek a start je tu! Osobně jsem nesl pouze „utrženou nohu“, tak mi výstup zase tak strašný nepřipadal (zvlášt, když se nosítka tak loudala). Ale ti, co se vláčeli s bezvládným tělem, se zrovna šťastně netvářili. Dokonce bych řekl, že výrazy některých obličejů byly doslova zoufalé… (já jim říkal, že si na pozici simulatna mají vybrat raději mě!). Na schodech jsme úspěšně zvládli zbrzdit štafetu Terče, takže nás v cíli čekala sladká odměna s bublinkami. Po pár nezbytných vtípcích jsme se rozhodli pokračovat ve veselí opět v přízemí.

Při cestě dolů jsme vykonali nesmírně důležitou službu fakultě – našli jsme chybu v evakuačním plánu budovy! Pro transport jsme zvolili evakuační výtah. Ten nás však začal evakuovat až příliš rychle. Ani nepočkal, až se pořádně usadíme a s otevřenýma dveřma si to namířil rovnou k východu. Z nouzového telefonu se ozvalo: „Vy jste ale čuráci! Vy jste to fakt utrhli!“ a výtah zastavil. Tímto vznikla v evakuačním plánu nepatrná trhlinka. Ve výtahu jsme strávili snad celou věčnost! Kdyby hořelo, pětkrát bychom uhořeli a minimálně patnáctkrát byli udušeni, kdyby byl nálet, třikrát by nás rozbombardovali a kdyby se dole točilo pivo, sedmkrát by bylo dopito! Při pomyšlení na tyto hrůzy se nás začal zmocňovat panický strach. Vzduch ve výtahu začal nepříjemně houstnout. Ti nejzoufalejší ze sebe začali ztrhávat kusy oblečení. Dokoknce i mrtvoly začaly vstávat z mrtvých a začaly se soukat z transportních nosítek. To, že teď pohodlně sedím u počítače a píšu tento článek svědčí o tom, že jsme nakonec smrti uhořním, udušením, rozbombardováním i žízní unikli. Nad posledně jmenovanou a nejvíce zákeřnou formou smrti jsme vyzráli až v pozdních večerních hodinách v Terči. O to jsme se zasloužili zcela sami, od ostatního nás zachránil neznámý hrdina v montérkách.

Po krátkém uklidnění po nečekané stresové situaci jsme se rozhodli doplnit hladinu adrenalinu bujarým sjížděním schodů vně i uvnitř fakulty. Nemalou konkurenci nám letos dělali lyžaři. Nutno uznat, že byli minimálně steně dobří! Nicméně vrátný vypadal být vyděšenější spíše z našich lodí (někteří se snažili dobýt jeho chatrnou kukaň). Nicméně nakonec se ukázala být bytelnější, než se zdálo a odolala.

Když jsme se nabažili kajaků, rozhodli jsme se s Vláďou a Oskarem vyzkoušet také vodní sport z jiného soudku – veslování. Tedy alespoň trenažéry. Žádal jsem obsluhu o instrukce – marně. Mladý muž mě odbyl slovy „Jste snad vodáci, ne?“. Že není vodák, jako vodák pochopil vzápětí… „Zastav! Ježiši, zastav!“ … o chvíli později… „Ty už se k tomu nepřibližuj!“ Ale dobře mu tak, shmejdovi! Jen mě mrzelo, že jsem nemohl dokončit závod.

Kromě toho, že jsem si rozlomil kartičku pojišťovny a ve spolupráci se Šárkou křeslem urval jednu elektrickou zásuvku, se vlastně už nic nezničilo (škody menšího až středního hospodářského rozsahu – index pařby 6).

Po vyhlášení výsledků (obsadili jsme společně s lyžaři 1. místo!) jsme se odebrali do menzy na kus žvance a pak do Terče. Pařba nebyla špatná, nicméně Index pařby klesl. Jen někteří upíři neměli pochopení pro pogo… 

---

^{„Bojíš se? Já taky!“… z nouzového telefonu; „Já jsem přesně věděl, co se děje“… muž s kamenou tváří; „Tak zkusíme nadskočit“… ???}

^{© P & Š}

««« Předchozí text: Memoriál Vladimíra Vaňhy Následující text: Zimní příprava »»»

Pavel Solar | 29. 11. 2009 Ne 00.15 | Společenské akce, Závody | trvalý odkaz | tisk | 1134x